Režie se ujal Juraj Herz, který si pochvaloval, že při natáčení měl absolutní volnost. Komunističtí dramaturgové mu do ničeho nemluvili, a tak se dá o filmu prohlásit, že je čistě autorskou tvorbou režiséra Herze a spisovatel Ladislava Fukse, který spolupracoval i na scénáři. Při natáčení režisér využil svého smyslu pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. Pozornému divákovi také neunikne, že celý snímek vzdáleně připomíná Hitchcockovy grotesky a neskutečný svět panoptikálních postav.

Hlavní postavu Karla Kopfrkingla ztvárnil brilantně Rudolf Hrušínský st. Milý až přesládlý zaměstnanec krematoria, který chce pro svou rodinu i nebožtíky jen to dobré, se však během filmu začne měnit ve zrůdnou bestii. Sám herec chtěl roli tak moc, že dokonce odmítl režiséra Otakaru Vávru, který mu nabídl roli ve filmu Třináctá komnata. Problémy ale kvůli němu zažil celý štáb, když po okupaci v roce 1968 najednou zmizel. Ukryl se v továrně a kameraman Stanislav Milota s Vlastou Chramostovou ho přišli přemlouvat, aby s natáčením pokračoval.

Temný příběh tajemného spisovatele Ladislava Fukse, jenž vydal v roce 1967 reflektovala téma židovství a obecněji odcizení v násilnické realitě na bázi psychologické grotesky. Film a kniha se téměř neliší. V obou dílech se objevuje hovorová řeč a záměna kapitol je minimální. Zásadní je změna způsobu, kterým se Kopfrkingl dostane do židovského pohřebního bratrstva. Ve filmu se tam nechá pozvat svým přítelem, ale v knize se tam dostane v přestrojení za žebráka.

Úspěšný snímek, který lze zařadit do československé nové vlny byl však, pro svou morbiditu hned po premiéře zakázán. Herecký výkon Rudolfa Hrušínského byl tak přesvědčivě děsivý, že pobpuřil samotné cenzory. Film byl uložen do trezoru. Do kin byl znovu uveden až v srpnu 1990 a v roce 2019 digitálně restaurován.