Měli jsme se všichni rádi, navštěvovali se, pomáhali si, narozeniny a svátky jsme slavili společně. Pak nám i prostřední syn oznámil, že se hodlá oženit, a my se těšili, že se naše rodina zase rozroste.

Pozvali jsme nevěstu na večeři - dosud jsme ji znali jen z vyprávění - a moc jsme se na ni těšili. Nejsem žádná puritánka a moje uši už slyšely ledacos, ale sotva synova nastávající otevřela pusu, šly na mě mrákoty.

Rudí až za ušima

Dokonce i můj manžel, bývalý horník, klopil rozpaky oči. Žumpa je pro výrazové prostředky mé nyní již snachy slabé slovo. A syn se jí zastává: „Mami, je prostě spontánní, holka od rány. Říká, co si myslí, a to, že používá silnější výrazy, k jejímu projevu patří. Neumí se přetvařovat.“

Naše nevěsta se „nepřetvařuje“ do té míry, že celou mou rodinu včetně svého muže jen uráží. Slova kráva, vůl, prase, čuně, svině okořeňuje podle situace patřičnými přídavnými jmény. Můj syn je tu vůl, ondy bejk, manžel starý prase a já vydojená kráva.

Nejhorší na tom je, že „vybraný“ slovník už od snachy pochytil i tříletý vnouček. Nevidí v těch slovech nic špatného, říká je přece maminka. Co na to můj syn? Tomu to přijde dokonce vtipné!

Jeho sourozencům už nikoli. Synova žena do naší rodinné konstelace zkrátka nezapadla a společné oslavy skončily. Asi bychom i překousli, kdyby tak mluvila příležitostně, ale urážet druhé ji prostě baví.

Všichni dělají všechno špatně, já vychovala tři rozmazlence, můj manžel je prďola, který si neumí dupnout, dcera je namyšlená důra, protože je doktorka atd. Suchou nit nenechá ani na svém muži.

Na hlídání jsme dobří

Ale když potřebuje pohlídat synka, našeho vnoučka, to jsme jí dobří. Staráme se o něj rádi, ovšem vysvětlit mu, že dědeček není vůl a babička není kráva, je hrozně těžké, když „to říká maminka.“

Pokusila jsem se snaše domluvit, aby se před klukem víc kontrolovala, nemluvila o nás sprostě a svůj slovník přizpůsobila věku a potřebám dítěte.

Ale ona mi na to řekla, že čím dřív se tyto výrazy naučí, tím líp, protože ve školce spolu takhle všichni mluví, a aspoň nebude za blbce. A jestli se mi to nelíbí, nemusím ho hlídat, protože její máma šla před měsícem do důchodu a ráda se ho ujme místo mě.

To, že by mě maminka snachy v hlídání vystřídala, bych byla docela uvítala. Vnouček je divoch, snacha má často noční služby a my ho mnohdy míváme i přes noc.

Jsme z toho někdy hodně unavení, jenže klouček je u nás rád a odchod domů vždycky obrečí. No a nám samozřejmě taky schází, stačí, když ho pak dva tři dny nevidíme, a už bychom ho chtěli zpátky.

Dvě možnosti

„Teď budu dávat kluka k mámě, té nevadí, jak mluvím,“ oznámila nám snacha hotovou věc. Nechtěla jsem vyvolat spor a zeptala se, zda přijdou aspoň na návštěvu.

„Uvidím, jestli se mi to bude hodit,“ odpověděla. A my malého neviděli dva měsíce. Přestal k nám chodit i náš syn, dělá totiž to, co mu jeho žena poručí.

Pak se snacha najednou objevila a byla jako med. A že je její matka nemocná a zda bychom nemohli malého zase hlídat. Byli jsme radostí bez sebe, ale bojíme se, že pohoda nepotrvá dlouho.

Manžel si myslí, že máme jen dvě možnosti: buď říct snaše, co o celé situaci soudíme, a riskovat, že vnuka a syna kdovíjak dlouho neuvidíme, nebo brát věci tak, jak jsou, a netrápit se tím. Je lepší ta druhá varianta?

Běta

Narozením dětí vzniká vždy nová rodina

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • Příběh Běty a její snachy je řečeno dnešní mluvou dost hustý! Přesto bych byl v hodnocení raději opatrný. Už proto, že známe pouze jednu z jeho možných verzí. Jinou by asi nabídl Bětin syn a úplně jinou její snacha. Mimochodem, je zvláštní, že se v celém tom vyznání ani jednou neobjeví jejich jména!
  • Obě strany již udělaly spoustu strategických chyb. Mylná byla sama výchozí idea, že se synovým sňatkem Bětina rodina zase jen rozroste o dalšího člena. V podobném bludu žije spousta nastávajících tchánů a především tchyní. Sňatkem a později i narozením dětí vzniká vždy rodina zcela nová. Některá je s tou původní provázána více, jiná volí větší autonomii.
  • Prubířským kamenem budoucích vztahů bývá již první společné setkání. Čím oficiálnější podobu má, tím náročnější to pro obě strany bývá. Tisíckrát si můžete říkat, že nevěstin jadrný slovník mohl být jen projev rozpaků nebo odraz toho, jak se u nich doma komunikovalo - u paní Běty si to jednou provždy rozházela.
  • Vztahově nejsložitější situace zákonitě nastala po narození vnoučka. V pozici prarodičů máme totiž jen velice omezené možnosti ovlivňovat jeho výchovu. Jakákoli – byť sebelépe míněná - „rada“ je právem považována za nemístné zasahování do rodičovských kompetencí. Nějakým „vysvětlováním“ tak nemohla Běta u snachy uspět.
  • Bětin manžel má nepochybně pravdu, když tvrdí, že jsou pouze dvě možnosti: otevřený konflikt – ten nepochybně nastane, pokud snaše od plic řeknou, co si o její výchově myslí. Nebo nic neřešit a užívat si každou chvilku, kterou můžou s vnoučkem strávit.