Čtyřměsíční Meliska Šuláková zatím nemá ani ponětí o tom, jak kuriózní byl její příchod na svět. Ale za pár let, až se budou její spolužáci předhánět ve vyprávění neuvěřitelných příběhů, možná podotkne: „To nic není. Já se narodila na parkovišti.“ A spolužákům spadnou brady.
Pětiletý Filípek Šulák z Brna si moc přál sestřičku. Pořád prý chodil za tatínkem a prosil ho: „Tati, každej má něco. Někdo kytičku, někdo pejska, někdo miminko. Jenom já jsem chudej jako ten mraveneček.“ Manželé Šulákovi se nad upřímným přáním malého syna zamysleli a výsledek se brzy dostavil. Všichni se společně začali těšit na to, až se narodí toužebně očekávaná holčička. Filípek si s rostoucím bříškem nadšeně povídal a na to, jak se miminko vyvíjí, se chodil dívat s rodiči na ultrazvuková vyšetření. Termín porodu, 16. srpen 2008, se neúprosně blížil a taška sbalená do porodnice čekala tiše na svoji příležitost.
Příroda se neptá
Bylo 8. srpna 2008. Hanka Šuláková seděla se synem Filipem u televize a cítila se dobře. Venku se sice schylovalo k letní bouřce, ale doma vládla večerní pohodička. Vůbec nic zatím nenasvědčovalo tomu, že by se miminko mělo narodit v nejbližších hodinách.
Film o Spidermanovi skončil a šlo se do hajan. Něco pozoruhodného se ale přece jen stalo. „Filípek za mnou před spaním přišel, něžně zaklepal na bříško a řekl: „Tak dneska už se naroď, jo, prosím tě,“ vypráví dojatě jeho maminka. Po bouřce se spí sladce. Přesto se Hanka kolem druhé hodiny v noci probudila. Nebylo jí dobře. Věřila, že pomůže, když se osprchuje. I pak se ale cítila mizerně. Chtělo se jí brečet, nic víc. Nakonec pochopila, že je nejvyšší čas vyrazit do porodnice. Rychle vzbudila manžela a syna. To byly dvě hodiny a čtyřicet čtyři minut. „Měla jsem pocit, že bychom měli fakt pohnout.“ Popadla tašku a bez velkého chystání všichni opouštěli byt. Filípek prý neměl ani bačkůrky. „Jednu kontrakci jsem měla doma, druhou na schodech a třetí na chodníku před domem. Pak to šlo fofrem,“ vzpomíná Hanka. V tu chvíli pochopila, že nejenže nestihne dojet do porodnice, ale že nezvládne ani nastoupit do auta. A pohotově zachytila hlavičku miminka, které se dralo na svět. Už nebylo o čem přemýšlet. Co na tom, že chodník vedle parkoviště byl po bouřce plný bláta. Příroda se neptá.
Gynekolog amatér
Oldřich Šulák mezitím naskočil do auta, při poutal Filípka do sedačky a předjel před dům. Pak uviděl manželku, jak rodí přímo na parkovišti. Nechtěl věřit svým očím, ale věděl, že není čas na hrdinství. Anebo jinak. Že pravý čas na hrdinství právě nastal. Posvítil si na rodičku autem, nezaváhal a z minuty na minutu se z něj stal gynekolog amatér. Přiskočil a zachytil dcerku, která právě, jako by se nechumelilo, vyklouzla z maminčina bříška. Byly dvě hodiny a padesát osm minut. Filípek všemu přihlížel z auta. „Bylo to tak rychlý, že jsem nedělal vůbec nic,“ říká skromně otec, jehož pevné paže byly ve správnou chvíli na správném místě. „Naopak, udělal jsi hrozně moc a byl jsi úžasný,“ oponuje statečná maminka Hanka. „Melisku jsem zabalil do deky a chtěl zavolat pomoc, ale jak jsem z toho všeho byl roztržitý, vytočil jsem omylem policii. Byli tu hned a dokonce jsem se musel legitimovat. Tak jsem začal ještě ke všemu hledat občanku, jako bych neměl svých starostí dost,“ směje se Oldřich Šulák. Napodruhé už se mu podařilo vytočit 155. Ani tentokrát to však nebylo bez problémů. Sanitka totiž zajela na jinou část sídliště. Novopečený otec proto musel pro rychlou pomoc utíkat a na vést ji na místo. Teprve pak lékaři konečně prohlédli právě narozenou holčičku. Potom ji i Hanu naložili a vyrazili směrem k porodnici. Až v sanitce přestřihli pupeční šňůru, která stále spojovala maminku s děťátkem.
Nic mě nebolelo
Obě byly naštěstí v pořádku a Hanka dnes na jednu z nejdramatičtějších chvil života vzpomíná s úsměvem. „Když jsem čekala na příjmu, musela jsem se tomu smát. Nic mě nebolelo, bylo mi krásně. Celou dobu jsem tušila, že naše dcerka se nenarodí v porodnici. Byla jsem šťastná, že všechno dobře dopadlo. Vůbec mi nevadilo, že se to stalo na obrubníku parkoviště.“ Tou dobou už byla Meliska v inkubátoru. Venku totiž mírně prochladla, ale všechno se spravilo za pár hodin. Zbývá dodat, že děvčátko vážilo 3 600 gramů a měřilo 51 centimetrů. Míry takřka ideální. V devět hodin ráno se poprvé přisála k maminčinu prsu. Za chvíli dorazil šťastný táta i s nedočkavým Filípkem. A malý rozumbrada se chlubí: „Udělali jsme si se sestřičkou fotku! Já jsem si holčičku moc přál.“ Příbuzenstvo se pak postupně dozvídalo o tom, jak netradičně přišla Meliska na svět. A začaly bouchat zátky od šampaňského. Nabízí se jedna neodbytná otázka. Když manželům Šulákovým ty porody tak pěkně a rychle jdou, chystají se někdy na další přírůstek? „No, já bych se ještě jednomu miminku nebránila, ale manžel říká, že už by to mohlo stačit,“ usmívá se Hanka. A její muž jen tiše přikyvuje.
Jaké jsou nejneuvěřitelnější porody u nás i ve světě?
Kuriózní narození? Těhotenský seskok (leden 2005)
Naprosto unikátní je případ ruské sportovní parašutistky, která si nenechala rozmluvit seskok padákem, přestože byla v pokročilém stadiu těhotenství. Ještě ve vzduchu ji přepadly porodní stahy. Dítě naštěstí přišlo na svět až na zemi.
Šikovná tchyně (červen 2005)
Osmnáctiletou nastávající maminku z thajského Bangkoku vezli do nemocnice rodiče jejího manžela. Přestože uháněli mercedesem maximální rychlostí, nestihli to. Dítě tak na zadním sedadle za jízdy odrodila tchyně.
Rady po telefonu (říjen 2008)
Neobvyklý porod má za sebou žena z obce Herink na Jesenicku. Syna si odrodil tatínek. Zavolal sice záchranku, chlapeček ale nepočkal, a tak mu na svět musel pomoci sám. Celou dobu ho po telefonu navigovala operátorka.
Tento i podobné příběhy čtenářů si můžete přečíst v časopisu
časopis Sedm