Marta dělá, že o nevěře neví. „Do té situace se umím setsakra vžít,“ pousměje se Simona se vzácným nadhledem ženy, která by nikdy nevykřikovala taková hesla, jako že by nevěrného partnera okamžitě pakovala z domu. Na to má příliš mnoho odžito, aby jí bylo jasné, že každá životní situace má svůj rub i líc.

Nevěra je jedním ze stěžejních témat, které ve filmu Muži v naději zaznívají. Nebude vám vadit, když si o ní popovídáme?

Nebude, protože k životu patří a těžko se můžeme tvářit, že ne.

Myslíte si, že se dá prominout?

Víte, ono vždycky záleží na hloubce vztahu, na délce vztahu a na tom, na čem je ten vztah postavený. Asi se shodneme, že v prvních měsících lásky se o nevěře jako o nevěře mluvit nedá. Jelikož když se s někým potkám, je mi s ním fajn, začneme spolu chodit, milujeme se a on je mi za pár neděl nevěrný, tak ergo kladívko, asi to u něj není tak horký, když potřebuje fyzicky i psychicky někoho jinýho. Asi jsem pro něj jen jedna z mnoha. Tam ani není co odpouštět. V takovém případě bych utekla hned, jak to zjistím, a nedělala bych si žádné iluze. Určitě bych se nekochala nadějí, že mi to už příště neudělá. Jenomže to říkám dnes... Že bych utekla, že bych se nekochala nadějí... Dnes, když je mi padesát. Jako mladá jsem chtěla právě toho, kdo mě nemiloval, a trápila jsem se. U mladých lidí hormony dělají divy! Je to nebezpečné. Vždyť pud rozmnožovací je silnější než pud sebezáchovy.

Jasně – čím člověku někdo víc uniká, tím víc ho chce.

Jo... Stáváme se lovci a i to zvířátko se v nás probudí. No však to znáte vy, já, soused, kamarádky, moje děti, vaše děti a budou to znát i děti jejich dětí. Jsou toho plné romány.

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.