V Ordinaci hrajete vrchní sestru Elišku Slavíkovou. Ta měla velmi složitou minulost, obrovské problémy, doufám, že vy jste v reálu měla cestu méně trnitou?

Těžko říct. Vnímání trnité cesty je subjektivní... Párkrát už jsem si sáhla na dno, ale je fakt že takové maléry, které se staly Elišce, mě nepostihly. Možná by však Eliška můj život označila za hektický a divoký.

Oblíbila jste si už svou roli?

Víte, já mám Elišku dost ráda. Snad proto, že je tak křehká a ženská. Prožila jsem s ní třičtvrtě roku. Díky Elišce jsem poznala seriálový svět zevnitř. Je to obrovská zkušenost, za kterou budu Elišce vděčná.

Ztotožňují vás lidé s vaší postavou?

Ztotožňování s postavou? To víte, že už jsem to zažila! Dokonce už i na Elišku slyším. Ale Eliška nebo Miluška, ono to je podobné. Dokonce i kolegové se někdy přeřeknou.

Přestože hrajete v seriálu z nemocničního prostředí, sama nemocnici prý nesnášíte…

No jo. Padá tam na mě chandra, mám strach, že si mě tam nechají, nemůžu tam usnout... Ale jedna moje milovaná paní doktorka, působící v nemocnici, se mi přiznala, že to má taky. Tak to zas tak nenormální třeba nebude :-)

Už jste v průběhu natáčení získala určité zdravotnické dovednosti?

Umím si v rychlosti a bez šustění navléknout gumové rukavice a naučila jsem se naměřit tlak (zatím jen systolický). Bezva dovednosti, které se mi mohou v životě hodně hodit.

A co třeba odběr krve?

Jednou jedinkrát jsem v rámci natáčení držela v ruce jehlu a předstírala odběr krve. Kapka krve nakonec prolita byla! Díky své výrazné gestikulaci mezi záběry jsem zavadila prstem o jehlu (naštěstí sterilní), takže jsem pro Ordinaci doopravdy cedila krev. (usmívá se)

Neomdlíváte při pohledu na krev?

Nemám k tomu daleko. Při odběru odvracím hlavu od jehly, obtěžuji sestřičku žvatláním blbostí, jen abych neslyšela, zurčení krve do zkumavky a jsem mírně slaboučká.

Role Elišky vám určitě přinesla i větší popularitu, pociťujete to na ulici, poznávají vás lidé?

Slavná rozhodně nejsem. Možná jsem mediálně známá, známější, než jsem byla před devíti měsíci, ale znají mě pouze diváci Ordinace. Na druhou stranu, těch je skutečně velmi mnoho, takže i na přeplněném Václaváku mě tu a tam někdo pozná. Pobavila mě reakce našich australských přátel, se kterými jsme se skamarádili na dovolené v Řecku. Na naší první společné večeři mimo hotel, mě několik lidí požádalo o společnou fotku. Australané získali pocit, že jsem u nás veliká celebrita a nenechali si to vymluvit. Pokaždé, když jsme spolu někde byli a někdo se za mnou otočil, hned se hihňali a říkali, „To jsou Češi!“ .

Mohla byste jmenovat někoho ze svých hereckých kolegů z Ordinace, se kterým si lidsky nejlépe rozumíte?

Jé, to je těžký. Nevyhýbám se odpovědi, ale oni tam totiž jsou, opravdu a upřímně, moc fajn lidi. Takže jmenovat jenom jednoho, by bylo nefér.

Jak jste se dostala k profesi herečky?

Nějak to ve mně bylo, i když jsem to nedokázala pojmenovat. Hrála jsem poměrně dobře na klavír, takže nejdřív to směřování bylo muzikantské. Ovšem každý, kdo je trochu postižený kumštem vám potvrdí, že ony se ty umělecké sféry tak nějak prolínají. Jezdívala jsem na recitační soutěže, chodívala do divadla, ale teprve, když mi bylo třináct a byla jsem na divadelním táboře, jsem si uvědomila, že tohle je to, co bych moc chtěla. Naši mě na konzervatoř nepustili, za což jim teď dodatečně děkuji, takže až po maturitě přišla DAMU.

Co vás na té profesi lákalo?

Co mě na herectví lákalo? To je těžké popsat... Ladislav Pešek řekl, že divadlo je jako had, který vás uštkne a jedu už se nezbavíte... Jeviště je magické místo. Ještě v šatně máte angínu, bolí vás v krku tak, že nemůžete mluvit a vyjdete na scénu a najednou jste zdraví jako řípa. Jen se nesmíte vrátit do šatny :-)

Máte nějaké herecké geny?

Herecké geny? Můj pradědeček Jaroušek byl prý oblíbený ochotník. A údajní příbuzní Marie a Jiří Bittnerovi byli v první generaci herců Národního divadla.

Každý herec musí mít v sobě nutně alespoň trochu exhibicionismu, jak jste na tom vy?

Jsem extrovertní introvert. Někdy mám problém s tím, když jsem v civilu středem pozornosti.

Vy určitě herecky nežijete jen Ordinací, prozraďte nám nějaké novinky.

30. září máme s divadlem AHA v Gongu ve Vysočanech premiéru Čapkovy hry Ze života hmyzu. Celé září budeme zkoušet a zkoušet. V inscenaci je krásná, ale těžká muzika a choreografie. Myslím, že to bude stát za to.

Na 14. října připravujeme charitativní projekt Den s Pepinou na podporu dětského domova v Nymburku. Jezdíme tam s kamarádem Rudou Kubíkem za dětmi už tři roky, jsme jejich patrony a minulý rok jsme se s paní ředitelkou rozhodli, že uspořádáme nějakou akcičku, aby tam mohli vybudovat hřiště. Malá akcička se nám během 4 měsíců poněkud zvrtla v akci nepoměrně větší s hvězdným obsazením. Zazpívá nám tam Eva Pilarová, Nightwork, Monika Absolonová, Vlasta Horvát, Petra Janů a mnozí další. Jsem nadšená, že se v tomhle světě, plného pozlátka a honbou za kšeftem, najdou ti, kteří jsou nejen velcí umělci, ale i lidé. Všichni účinkující i realizační tým pracují zadarmo. Moc si jich vážím. Musím přiznat, že s tím máme víc práce, než jsme čekali, takže mé případné volno teď zaplňuje cool ovečka Pepina, maskot naší akce. Mrkněte na ni na www.denspepinou.cz a možná si ji zamilujete taky.

Prý věříte na věštby a chodíte ke kartářce? Jak se trefuje?

Já tomu věřím i nevěřím. Připadá mi to zábavné. Kartářky, vědmy i jasnovidci mě prostě baví. Je to takový můj trochu úchylný koníček bez nějakého fatalistického dopadu. Hezká předpověď potěší, špatnou si nepřipustím. Ovšem jsem samozřejmě přesvědčena, že je cosi mezi nebem a zemí.

Jsou vám hvězdy pro letošní rok nakloněny?

To doufám!!!!

V jednom rozhovoru o sobě říkáte, že jste se narodila s arogantním obličejem. Spousta lidí si prý o vás na první pohled může myslet: "Hm, arogantní prsatá blondýnka…" Mně ale arogantní nepřipadáte.

Děkuji! Když se potkám s tupostí a primitivismem, tak skutečně arogantní jsem. Jinak opravdu ne. Tolik lidí mi už řeklo, že si o mně na začátku myslelo, že jsem arogantní, že jsem to přijala jako fakt. Třeba se léty arogantnost mého ksichtíku začíná obrušovat. Nebo se lépe líčím?

Jste střelec, takže nesnášíte nespravedlnost, jde to až tak, že se zastáváte slabších, či lidí, kterým se děje křivda?

Jo, tak to je můj problém. Neumím držet hubu a krok. Když je něco špatně, tak se prostě musím vyjádřit, i když se mě to netýká. Kdybych to neudělala, tak mám pocit, že svým mlčením se na „zlu“ podílím. Není to úplně ideální vlastnost.

Nechala jste se před časem slyšet, že jídlo, spánek a sex jsou takové tři základní životní komodity. Změnilo se od té doby něco?

Jsou to životní nutnosti požitkáře. To jsem, tudíž žádná změna. Ale i my požitkáři milujeme duchovno. Takže pro úplnost přidejme alespoň lásku.

Jste vdaná, tuším dva roky, jste spokojená manželka?

Jsem spokojenou manželkou doufám, že spokojeného manžela.

Předpokládám, že svatbu považujete za důležitý životní krok a neuznáváte vztahy, jak se říká na psí knížku?

Důležitá je láska. Jestli to chce mít někdo potvrzené formálně nebo ne, je úplně jedno.

Váš manžel prý skvěle vaří?

Olalá! Je maestro kuchař.

Pak ovšem není divu, že jste o sobě prohlásila, že jste hodně „žravá“.

No jo, ale přiznání je polehčující okolnost, ne?

Mimochodem, snažíte se žít zdravě?

Máte na mysli, jestli si koupím svazeček bio cibulky za nehorázných 60 Kč? Přiznávám, že ne. Bio žena nejsem. Naklíčené obilí mi prostě nechutná.
Myslím, že žiju přiměřeně zdravě i nezdravě.

Manžel je skvělý kuchař, prý je také hodně tolerantní, dokážete vyjmenovat i jeho další klady? A zápory?

Vy jste teda zvědavý! Budu dělat, že jsem tuto otázku nečetla. Rozvrkočeným blondýnám se stane, že něco přehlédnou...

Dobře…a co vy sama považujete na sobě za největší zápor či slabinu?

Upřímnost, náladovost, snivost, temperament, ironii. Někdy jsou to ale klady.

S manželem zatím děti neplánujete?

Naše plány jsou dalekosáhlé bez časového horizontu, zatím.

Dovedete si představit, že byste se na 24 hodin stala mužem. Chtěla byste si to vyzkoušet?

To bych teda opravdu chtěla. Alespoň na týden, prosím!

Když pomineme fyzickou stránku, v čem spočívá největší rozdíl mezi mužem a ženou?

Miluše Bittnerová
Narodila se 10. prosince 1977 v Jičíně. Vystudovala hořické gymnázium a později pražskou DAMU, obor herectví na katedře alternativního divadla. Už za studií spolupracovala například s režisérem M. Dočekalem v Divadle Komedie a v Národním divadle na hře Bloudění s J. A. Pitínským.
Studia na DAMU zakončila v roce 2002 magisterskou zkouškou.
Dnes účinkuje na několika divadelních scénách. Na televizních obrazovkách se objevila v seriálu Dobrá čtvrť, 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, v televizních filmech Dámský gambit a Modrý kámen, či v soap opeře Ulice. Nyní je jednou z hvězd seriálu Ordinace v růžové zahradě. Hraje velmi dobře na klavír. Dále ovládá i kytaru či flétnu, zabývá se dabingem, moderuje společenské a charitativní akce.

Já nechci paušalizovat nebo rozebírat emoce, to by bylo na dlououououoho. Tak jeden malý rozdíl dám. Když budete na pyžamovém holčičím večírku, myslíte, že si holky pustí Jamese Bonda (i když Daniel Craig je vážně sexy)? Kdepak, proběhne Hříšný tanec. A koukne se chlap na Hříšný tanec dobrovolně????

V čem nedokážete muže pochopit?

Když uhodí ženu.

Jaký je váš názor na mužskou věrnost, oni rádi říkají, že mají lovce a nevěrníka v genech, od přírody.

Já myslím, že je to pravda. Však ony to holky umí taky. S kým by pak ti chlapi byli nevěrní?! Chlapi však častěji vypínají mozek. A ženský zas často zapínají srdce. A tam vzniká ten nesoulad.

Jste žárlivá? Dokázala byste „vystřihnout“ žárlivou scénu?

Netrpím žárlivostí, ale kdo ví? Žárlivou scénu bych si ráda někdy zahrála. To bych se vyřádila! Žárlivost je velmi silná emoce. Pro divadlo nádherná, ale pro život naprosto nesnesitelná a lásku ubíjející.

Můžete nám prozradit svůj životní sen?

Letět na Měsíc, zahrát si s Jackem Nicholsonem :-), milovat, být šťastná...