Začněme trochou romantiky. Jste zamilovaná?
Á, pán je informovaný…(smích) Je to tak, jsem zamilovaná!
Kdo je ten šťastný muž?
Tak nevím, když má mě, jestli je šťastlivec. Můj přítel se jmenuje Ondřej, je o půl roku mladší než já, je výtvarník a hudebník… a to je tak všechno, co vám o něm řeknu. Nechci to medializovat, nezlobte se.
Ale vůbec ne, vy nám určitě jinak odpovíte na všechny ostatní dotazy, že?
Určitě. Tak jen dodám, že jsme s Ondřejem pět měsíců a máme se spolu úžasně.
Než jste potkala Ondřeje, měla jste jeden dlouhý vztah.
To je pravda, trvalo to deset let. Když se podívám zpátky, musím si bohužel přiznat, že prvního půl roku to bylo pěkné, zbytek jsem naprosto nesmyslně visela na něčem, co vůbec nemělo perspektivu. Ale když je člověk mladý, tak si to neumí tak srovnat.
Přeskočila jste z jednoho vztahu do druhého?
Ne, když skončil ten předchozí vztah, tak jsem byla rok a půl sama, než jsem potkala Ondru. Říkala jsem si, že nemá smysl už jít do nějakých krátkodobých vzahů, milenců, zástojů. A myslím si, že ten muž, kterého teď mám, je taková odměna za mou trpělivost a disciplinovanost.
Řekla jste mu to, že jste na něho vlastně čekala v celibátu?
Ano, a byla jsem opravdu šťastná, jak to vzal. Strašně to ocenil a najednou jsem u něho stoupla v ceně. Že nejsem jenom nějaká bezduchá holka, která »šup sem šup tam«. Tuhle mou zdrženlivost velice ocenil.
Byla jste vždycky tak zdrženlivá?
Kdepak, v mládí jsem si dost užívala. A když se zpětně dívám, tak jsem nemusela být takový divoch. Co přede mnou neuteklo na strom, tak ...(smích)
Co byste v tomto směru doporučila mladým dívkám?
V každém případě, i když zrovna nejsou zamilované, tak ať si najdou kluka, milence, ale jednoho, ne nějaké známosti na jednu noc.
Milování ve vztahu je lepší?
Mnohokrát! Potvrdilo se mi z vlastní zkušenosti, že sex na jednu noc se absolutně nemůže rovnat tomu, když s někým spíte pravidelně. Ale v osmnácti, ve dvaceti s vámi mydlí hormony a tohle si neuvědomujete, to je jasné.
Ten nevázaný život vás tehdy prý dovedl i ke drogám.
Ano, bylo to v době, kdy jsem vystupovala v muzikálu Jesus Christ Superstar. Právě tehdy se to v mém životě hodně zvrhlo, začala jsem žít hodně divoce. Večírek střídal večírek, alkohol, vyzkoušela jsem i drogy. To bylo tak od 18 do 21 let, a pak mi došlo, že takhle nemůžu fungovat dál, že je to sebedestrukce. A jsem dneska strašně ráda, že jsem si i jako mladá holka dokázala poručit, zatla si tipec a dokázala si říct: hele frajerko, dej se dohromady.
Jiní si to říct nedokázali, třeba Tereza…
No jo, Tereza Pergnerová, taková krásná talentovaná holka, pamatuji si ji ze školy, byla ročník nade mnou. Byla to pro ni velká škoda.
To vaše tehdejší řádění souvisí i s vaším vyloučení z konzervatoře?
Zas tak ne, spíš to bylo kvůli docházce. Já jsem byla veliký rebel, a dost jsem bojkotovala vedení a říkala jsem, že je naprosto nemožné. A oni si mě pozvali na schůzku, kde já jako učiním pokání a vše bude zapomenuto.
Asi jste se nekála, když vás vyrazili…
To teda ne, to víte, bylo mi 19, tak jsem tam naběhla jako největší revolucionářka a cítila jsem se hrozně v právu… Místo pokání jsem všem vynadala a odešla hrdě středem. Ostatně to se mi to hrdě odcházelo, když jsem v té době hrála v divadle a vydělávala dost peněz…
A maturitu jste stihla udělat?
Ano, maturitu mám, absolutorium nikoliv, vyrazili mě.
Papíry v herectví ale nejsou to hlavní…
Přesně tak, v téhle branži se mě nikdo nikdy po nějakých papírech neptal, buď umíš nebo neumíš, to rozhoduje.
Ještě bych se vrátil k vašemu příteli, vaší lásce, plánujete děti?
Rozhodně bych do budoucna chtěla děti. To je bezpečně jediná věc, která má v životě opravdu smysl. Vychovat slušného člověka, předat někam dál geny. Pracovala jsem nějakou dobu v Americe jako au pair, starala se o tři kluky. Byly s nimi velké starosti, hodně práce, ale poznala jsem, že není nic krásnějšího, než když za vámi přiběhne dítě, obejme vás a řekne, že vás miluje…Tomu se absolutně nic nevyrovná, čistá emoce, překrásná.
Takže už chcete miminko?
Samozřejmě že teď, jak jsem zamilovaná, tak bych ho chtěla s Ondrou. Ale my spolu zatím ještě ani nebydlíme, tak tomu nechávám volný průběh. Všechno má svůj čas. Ale myslím, že mám partnera, že kdyby to přišlo, řekl by mi určitě: Jo, jdeme do toho!
Když zmiňujeme těhotenství, jak se díváte na jeho přerušení?
Naštěstí jsem to nikdy nezažila, nikdy jsem nepoznala hrůzu potratu. To se určitě s každou ženou táhne dlouho. Řekla bych, že ta zkušenost ve vás zůstane celý život.
Chtěla byste se vdát?
Jsem vdávací typ, jak bych tak řekla, určitě bych se ráda vdala. Život na psí knížku neee…
Ale přitom jste tak deset let žila, jestli se nepletu…
To jo (smích), ale on mě nepožádal o ruku, kdyby to tehdy udělal, tak bych si ho asi vzala…
Proč jste to neudělala vy?
To přece ženská nemůže… Já mám ráda, když chlap překvapí ženu, požádá ji o ruku, a tak…
Budete chtít velkou svatbu?
Ne, malou svatbu, ty okázalé mi přijdou, jako by tím ženské chtěli světu říkat: Hele, já jsem toho chudáka urvala! Takže radši komornější svatbu s nejbližšími…
Kdyby vás přítel teď po pěti měsících známosti požádal o ruku…
Nevím, to jste mě zaskočil… Ale myslím si, že kdyby se to stalo, že se rozteču jako zmrzlina. A řeknu: To víš že jo!
To je přímo exploze romantiky! Co si myslíte, že se na vás Ondřejovi, teď pominu samozřejmě vnitřní krásu, nejvíc líbí?
To asi těžko mohu posoudit…
Zkuste to… (smích)
Asi můj zadek. Je takovej měkounkej, jako polštářek. To jsme my holky z Moravy, z Holomóca, tam se říká, že základ rodiny je pořádný »kotel«! Takže si myslím, že správná baba by měla mít pořádný zadek!
Tuším, ač jste štíhlá, že nejste vyznavačkou diet?
Kdepak, myslím, že mi docela stačí, jak vypadám a být nějaká vyzáblá jako modelka, to bych opravdu nechtěla. A jsem přesvědčena, že se to chlapům také nelíbí.
Myslíte?
Určitě. Ženský pořád nesmyslně drží drastické diety a pak vám každý chlap řekne, že nechce žádnou kostru, aby se omlátil o kosti…
Myslím, že jste v předchozích odpovědích , hlavně našim čtenářkám, připravila velký zážitek. Podívejme se na závěr ještě na vaší práci.
Teď 28. října jsme měli premiéru Lucerny od Jiráska v Divadle na Fidlovačce. A 18. prosince máme další premiéru s Lumírem Olšovským, bláznivou komedii Miláčci a milodary, a protože jsme velcí kamarádi, tak se na tu spolupráci moc těším.
Prý vás čekají i filmové premiéry?
| Sandra Pogodová. Narodila se 16. dubna 1975 v Olomouci. Její maminka, vedena láskou k umění, jí dala jméno po renesančním malíři Sandro Botticellim. Po základce přesídlila do Prahy, kde studovala Konzervatoř. Odmaturovala, ale ze školy byla kvůli své nezkrotné povaze a rebelantství vyloučena. V 21 letech odjíždí pracovat jako au pair do USA. V roce 1999 se vrací, začíná se postupně vypracovávat, získává divadelní role, točí i pro televizi. Přelomem v její kariéře je role Stáni v seriálu Velmi křehké vztahy, kterou získala před třemi lety. Dnes je na uměleckém vrcholu, dotočila dva filmy, čekají ji dvě divadelní premiéry. |
Ano, premiéru bude mít komedie paní režisérky Poledňákové Líbáš jako bůh, kde hraju. V hlavní roli s Oldou Kaiserem a Evou Holubovou, to slibuje velikou zábavu.
Režiséři rádi využívají vaší krásy…
Myslíte jako jestli se ukážu nahá? Ne, tentokrát kupodivu ne! Ne že bych s tím měla nějaký problém, snad to ještě pořád jde, ale přece jen jsem ráda, že mohu diváka zaujmout něčím jiným než nahotou.
A ještě jedna premiéra?
Jo vidíte, ještě film Anglické jahody s Vladimírem Drhou,
A co seriál Velmi křehké vztahy, který vás proslavil?
Tak VKV to je klasika, ten seriál mám strašně ráda! Tam mám smlouvu do dubna. A doufám, že když má pátým rokem sledovanost přes milion, že bude pokračovat a já, když Bůh dá, s ním. Bez toho si neumím svůj život ani představit.