„Mám teď šestnáct freteček k přímé adopci. To znamená, že si je může zájemce - poté, co prokáže, že se o ně opravdu postará a že to jsou zvířátka pro něj - odvézt,“ říká Alena Nedbalová, která vede u Mladé Boleslavi největší útulek pro fretky v ČR. „Další jsou určeny k adopci na dálku, tj. adopci virtuální. Jde o jedince nemocné a staré, kteří se už novému majiteli nepřizpůsobí.“

Dodejme, že člověk, který si pořizuje tuto domestikovanou šelmu (před víc než 2 000 lety), jež vzešla z volně žijícího tchoře, se musí víc přizpůsobit jí. On i jeho domácnost.

Módní zvířátko, ale…

„To je Rozárka, někdo ji týral,“ ukazuje Alena samičku, která má stříbrné zabarvení. „Dlouho jsem k ní bez rukavic a holin nemohla. Pokud jsem měla ruce za zády, ještě to šlo, byla v klidu, ale když je viděla, útočila, byla agresivní, vystresovaná,“ naznačuje majitelka útulku, proč a jak se k ní zvířátka dostávají.

Když ji za to někdo bije, jen stupňuje její agresivitu,“ upozorňuje chovatelka a odkrývá samčí chrup, který se umí v případě nesouhlasu zarýt do lidské končetiny. „Musí k majiteli získat důvěru, pak neublíží, je to takový parťák.“

Majitel jedné fretky, která prošla útulkem, jí za prohřešky šlápl na hřbet… Tady se vyléčila, teď spokojeně žije v adoptivní rodině. „Freťule je nenáročná, společenská a naučí vás pořádku. Musíte si před ní vše důležité uklidit, schovat,“ tvrdí chovatelka a ukazuje nejstarší chovanku útulku. Médě je téměř devět a to se fretka běžně dožívá 7-8 let. Jak se stáří ozve? Menší energií, velkou spavostí, svraštěním těla, žloutnoucími zuby… Jako u lidí.

Přinesl někdo zvíře s tím, že netušil, jak „nevoní“? „I z těch důvodů nám lidé fretky dávají -že jim doma,smrdí‘. Nedají si vysvětlit, že když o ni pečujete, není cítit o nic víc než kočka. Nevykastrovaný samec pravda značkuje, zdá se být útočnější, protože ho přirozenost nutí od jara do podzimu hledat samičku. Pro klid lidí i freťáků je proto kastrujeme. Samičky se kastrují také, ty kvůli problému s říjí.

Specifický fretčí pach zvířátko vypustí, jen když je ohroženo,“ připomíná Alena a vyndá z klecí na zem dvě dámy, které spolu běžně nejsou. Pár vteřin okolo sebe chodí netečně a už se strhává bitka! Jedna útočí, ozve se syčení a holky „zavoní“. Aréna vyklizena. Na ukázku, jak umějí být fretky milé a přítulné, olizuje jedna Aleně tvář.

Mazlík?

Samec váží 1-2 kg, samičky jsou zhruba o polovinu lehčí i menší, ale stejně jako jejich „muži“ každé 3-4 hodiny vyměšují. Mají krátká střeva, čemuž je dobré přizpůsobit venčení, úklid, krmení. Fretka musí mít ve dne v noci přístup k misce s jídlem a napáječce s vodou. „Kouzlu těchto tvorů jsem propadla po seznámení s fretkou mého přítele. Měl freťáka a já si hned ve zverimexu pořídila samičku. Díky jedinečné osobnosti se ty šelmičky staly mou životní prioritou,“ vysvětluje chovatelka.

Není-li fretka nemocná, stojí majitele měsíčně asi 300 Kč. Pije vodu a jí speciální granule, ovšem jako pamlsek si dá i meloun, papriku, maso, okurku, žloutek. „Jedeme-li na víkend pryč, beru s sebou tři čtyři fretky, které nejsou určeny do adopce, aby si užily, a pak ty, jež vyžadují zvláštní péči a výchovu. V autě spí, a když se jim poté věnujete, proběhnete se s nimi, zase klidně na několik hodin usnou nebo absolvují výlet v batůžku.“ Alena má výhodu - její přátelé fretky milují a s provozem útulku pomohou. Jakož i její rodina.

Smutné je, že v řadě zverimexů netuší, jak se o fretky starat, komu je doporučit, a tak se zvířata dostanou i do nevhodných rukou. „Při adopci u zájemců kladu důraz na první kontakt se zvířetem. Když vidím, že jim fretka nevoní, že vadí, jak pouští chlupy, maličko štípne, nemá cenu jednat dál,“ uzavírá chovatelka.