Svůj čas a zkušenosti nám věnovali: lékařka-pediatrička MUDr. Michaela Trnková, Marie Blažková – ředitelka Domu dětí a mládeže Kralupy nad Vltavou, nadporučík Mgr. Václav Volf, zástupce vedoucího kriminální policie a vyšetřování Mladá Boleslav, manažer české fotbalové reprezentace Vladimír Šmicer a dětská psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová.
Vlasta
MUDr. Michaela Trnková (paní doktorka pracuje v oboru pediatrie na soukromé klinice v Praze, kontakt: www.babycare.cz): „Dítě je rodičů, ne lékaře.“
Hodně debat v odborné i laické veřejnosti se točí kolem očkování. Považujete současný povinný očkovací kalendář za kompletní a dostačující?
Podle mého názoru máme v současné době systém očkování téměř ideální. Krom základního (záškrt, tetanus, černý kašel, hemofilová infekce, dětská obrna, hepatitida B, spalničky, zarděnky, příušnice) přibyla hrazená pneumokoková vakcína, která jistě – tak jako všude ve světě – rapidně sníží počet dětí s těžkými onemocněními, jako jsou zánět středního ucha, zápal plic, zápal mozkových blan. Já bych byla i pro plošnou vakcinaci proti původci průjmu, rotavirům a původci rakoviny děložního čípku. Rozhodně tato očkování, ale i další vakcinace dle způsobu života rodiny (cestování...), rodičům doporučuji.
Marie Blažková (ředitelka Domu dětí a mládeže Kralupy nad Vltavou, kontakt: ddmkralupy@seznam.cz, prohlédněte si i hezké webové stránky www.ddmkralupy.cz)
Kolik kroužků týdně je podle vás rozumné dítěti povolit a jakou by měly mít skladbu?
Je to samozřejmě individuální, ale obecně se podle mě dá říct, že rozumné jsou tři kroužky s různorodým zaměřením. Například šachy, sport, jazyk nebo výtvarné zaměření. Měly by se vyváženě střídat pohybové a vzdělávací činnosti.
PhDr. Ilona Špaňhelová (od roku 1995 vede soukromou psychologickou praxi, v letech 2001–2005 byla hlavní supervizorkou Linky bezpečí, pravidelně publikuje. Kontakt: www.spanhelova.cz)
Kdy je, podle vás, situace v rodině „zralá“ na to, aby všem zúčastněným stranám pomohl psycholog?
Když si nevědí v rodině s něčím rady, nestačí jim vlastní úsudek. Nebo se rodiče chtějí u odborníka dozvědět, že to, co chtějí udělat, je i z hlediska psychiky dítěte v pořádku. Rodiče někdy nevědí, jak situace na děti působí. Chtějí se o tom přesvědčit také prostřednictvím nezúčastněného člověka – psychologa. Nebo se najednou dostali do nové situace – často krizové – a nevědí, jak na ni zareagovat (smrt blízkého, rozvod, šikana...).
Vladimír Šmicer (manažer fotbalové reprezentace České republiky, předseda fanklubu národního týmu, působil u nás i v zahraničí, mnohonásobný reprezentant, vicemistr Evropy, mistr české ligy, vítěz Ligy mistrů a Poháru UEFA)
Co nejdůležitějšího mohou podle vás udělat pro malého sportovce jeho rodiče?
Každé dítě určitě těší, když se rodič zajímá. To platí všude, nejen u fotbalu. I pochvaly jsou samozřejmě důležité, ale zase jich nesmí být nekriticky moc, aby si dítě nemyslelo, že dělá všechno perfektně. Ve chvílích, kdy se nedaří – a že takové chvíle logicky přijdou – je podstatné za dítětem stát, podpořit ho. Naučit ho, že když zvládne krizi, bude zase o kousek silnější. Taky objektivně vidět situaci je pro rodiče kolikrát dost těžká věc, jak jsem si stačil všimnout. Hledají chyby všude jinde, hned jsou špatní trenéři, hned je špatný klub, hned stěhují ukřivděně dítě jinam. Přitom až do staršího dorostu by měl fotbal být pro ty kluky hlavně zábava. Dřív se stejně nepozná, ze kterého z nich něco doopravdy bude. Chleba se láme až v šestnácti, sedmnácti... Dneska spousta rodičů vidí osmileté kluky jako budoucí hvězdy klubů a podle toho se chovají. Potřebovali bychom u mládežnických týmů změnit trochu myšlení v tomhle duchu. Nejen u rodičů, ale i u trenérů.