Po pár setkáních s místními jsem zjistila, že Řekové ani v době krize, kdy se ceny služeb pro návštěvníky snižují, rozhodně nepodléhají tzv. blbé náladě. Jsou přívětiví a pohostinní jako dřív.
Jen o pár kilometrů dál se nad mořem tyčí kopec s kapličkou Tsambika zasvěcenou Matce boží, kterou mladé ženy chodí prosit, aby jim požehnala a dopřála dítě. Samotný výhled odtud stojí za to.
V ranních hodinách, kdy není slunce příliš vysoko, by si návštěvník neměl nechat ujít výstup na akropoli v Lindosu. Cesta pěšky nebo na oslu je sice pro někoho náročná, ale pohledy na starověké město a zátoky jsou úchvatnou odměnou. V jedné z nich o dovolené dokonce kotvil s jachtou britský následník trůnu princ Charles s manželkou Camillou.
Posvátné místo se zbytky sloupů a opracovanými kvádry má zvláštní kouzlo, takže brzy přestanete vnímat, že vás polévá horko. Z kopce dolů do města můžete navštívit některý z historických domů, které jsou zpřístupněny veřejnosti, osvěžit se v barech či si dát oběd na střechách domů s vyhlídkami na věže kostelů a bílé domky.
Vypůjčeným autem se toho dá určitě zhlédnout mnohem víc – třeba se můžete vydat do vnitrozemí a poznat život domorodých obyvatel či navštívit dvě velká vinařství (Cair blízko města Rhodos a Embona na jihozápadě ostrova), i když většina dá asi přednost odpočinku na plážích a koupání v moři.
Už při odletu jsem si říkala, že se sem musím brzy vrátit. A nejenom proto, že jsem si na letišti nestihla koupit láhev zdejšího vynikajícího vína ani místní olivový olej.