Příliš mladí
Když jsem poprvé otěhotněla, měla jsem krátce po maturitě. Můj přítel byl ještě trochu mladší. Byli jsme z té situace dost vykulení, oba jsme bydleli u rodičů, on ještě studoval. Prakticky okamžitě jsem se rozhodla pro interrupci. Přítel mě k potratu nenutil, ale ani nepřemlouval, abych si dítě nechala, spíš to nechal na mně. Já dítě v té době ještě nechtěla, takže jsem si došla ke gynekologovi a objednala se na zákrok. Nikdo kromě mě a mého přítele nevěděl, že jsem těhotná.
Lež
Den předtím, než jsem měla termín, jsem mámě řekla, že jdu na drobný zákrok do nemocnice, ale že do večera budu doma. Ona nic neřekla, ale asi jí to bylo jasné. Šla jsem si lehnout, ale nemohla jsem usnout, v hlavě se mi začaly honit myšlenky, jaké by asi to dítě bylo, jestli by to byla holka, nebo kluk, že ve mně žije, a za několik hodin už nebude. Usnula jsem až k ránu na chvíli a do nemocnice jsem dorazila dost nejistá.
Zákrok si rozmyslela až v nemocnici.
Nečekaná zpráva
Ale absolvovala jsem přípravu před zákrokem a už jsem tam ležela a čekala, až přijdu na řadu. Pořád jsem myslela na toho drobka, který měl před sebou poslední minuty života. V tom mi pípla esemeska. Byla od mámy. Pamatuju si jako dneska, co v ní bylo: „To miminko si nech, já ti s ním pomůžu.“ Do zákroku zbývalo ani ne 10 minut. Byla jsem najednou tak šťastná, vstala jsem a šla na sesternu, kde jsem celá nervózní řekla sestře, že jsem si to rozmyslela. Bála jsem se, že mi vynadá, ale ne, naopak se na mě usmála, měla jsem pocit, že z toho má taky radost. Za chvíli už jsem stála před nemocnicí. Byl to tak krásný pocit, hrozně se mi ulevilo.
Šťastné rozhodnutí
Přítel byl z mého rozhodnutí překvapený, ale nemluvil mi do toho. Těhotenství bylo bezproblémové, narodila se nám zdravá dcera, dneska už školačka. Máma mi v prvních letech opravdu hodně pomohla, jsem jí za to vděčná. Náš vztah s přítelem nevydržel, rozešli jsme se krátce potom, co se dcera narodila. Ale když bylo dceři pět let, seznámila jsem se s mým současným manželem. Vůbec mu nevadilo, že mám dítě, od začátku s dcerou výborně vycházel, ona ho bere jako tátu a nic se na tom nezměnilo, ani když se nám narodila společná dcera. Jsme prostě rodina, čtyřlístek, jak říká můj muž, a já jsem opravdu šťastná, že jsem se kdysi doslova za pět minut dvanáct rozhodla tak, jak jsem se rozhodla. Neumím si vůbec představit, že by tady s námi starší dcera nebyla.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
