Na psí knížku
Když jsme se před pár lety s přítelem seznámili, rychle bylo jasné, že je to vážný vztah. Začali jsme mluvit i o rodině, oba jsme se shodli na tom, že chceme děti. Přišlo mi přirozené, že se vezmeme, ale přítel řekl, že je to zbytečné a že přece žádný papír nepotřebujeme. Tenkrát jsem si říkala, že má možná pravdu, a nechala to být.
Šaškárna
Ale když jsem otěhotněla (plánovaně) a zvlášť když se nám narodila dcera, znovu jsem po svatbě zatoužila. Přišlo mi to normální, když jsme rodina, a nejen kvůli dceři, ale i z lásky. Přítel ale názor nezměnil a řekl mi, že za to nebudeme vyhazovat peníze, a jestli chci jeho jméno, tak že stačí si zažádat o změnu, že kvůli tomu nemusíme dělat celou tu „šaškárnu“, jak to nazval.
Ultimátum
Nakonec mi začal říkat, že když pořádně shodím, tak si mě možná vezme, jinak by se za mě na svatbě styděl. Po porodu mi zůstala nějaká kila, ale rozhodně to nebylo takové, aby se za mě musel někdo stydět. Navíc přítel sám má trochu nadváhu, ale nikdy jsem mu kvůli tomu nic neříkala. Jeho poznámky mně byly hodně líto. Starám se o dcerku, o něj i domácnost, jak nejlépe mohu, chodím k mateřské na brigádu, abych přispěla do rodinného rozpočtu, a na oplátku poslouchat, že se za mě stydí a že svatba se mnou je „šaškárna“…
Nechala si sestavit jídelníček i cvičební plán.
Hubnutí
Ale řekla jsem si, že zkusím zhubnout. Začala jsem chodit s malou v kočárku na dlouhé procházky, cvičila doma podle různých videí na YouTube a snažila se držet dietu, ale moc to neúčinkovalo. Tak jsem si nechala sestavit na míru jídelníček i cvičební plán. Začala jsem se tomu opravdu věnovat a k mému překvapení to začalo fungovat. Už jsem viděla změnu, ale přítel si asi ničeho nevšiml, cvičím přes den, když je v práci a malá spí, takže to neměl šanci zaregistrovat.
Úspěch
Svěřila jsem se sestře a ta mi řekla, že to je skvělé, ale že bych to neměla dělat kvůli němu, ale hlavně kvůli sobě. A jestli mi přijde normální, že do mě takhle ryje, když jsem mu porodila dítě a o všechno se starám. Nic jsem na to neřekla, ale začalo mi to vrtat hlavou. Hubnutí mě ale chytlo a pořád v něm pokračuju, už jsem skoro na vysněné váze, jakou jsem měla před otěhotněním. Je to už opravdu vidět, všimla si toho moje rodina i kamarádky a všichni říkají, jak mi to sluší. Přítel ale neříká nic, i když už to musí taky vidět. Možná má strach, aby si mě pak nemusel opravdu vzít.
Prozření
Ale já jsem zatím hodně přemýšlela nad naším vztahem, a nakonec si říkám, že vlastně takového muže, který mi není oporou, ale uráží můj vzhled a to, co je pro mě důležité, nechci. Už si nejsem jistá, jestli bych na jeho případnou žádost o ruku kývla. O žádné svatbě už nemluvím, a pokud by ji chtěl on, musel by hodně věcí změnit.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
