Rozpad manželství
Byla jsem deset let vdaná a mám dvě děti. Naše manželství se nakonec rozpadlo kvůli tomu, že si manžel našel jinou, ale neprobíhaly mezi námi žádné boje. Zůstal mi byt, bývalý manžel platí podle dohody alimenty, sama chodím do práce a vydělávám docela slušně. V tom by nebyl problém.
Jeden účet
Po nějaké době po rozvodu jsem si našla přítele, a protože nám to klapalo, měl rád i moje děti, občas jim koupil i nějaké dárky a tak, dohodli jsme se, že se ke mně nastěhuje. Problém je v tom, že jsem v bývalém podnikání udělala dluhy a exekutor mi zablokoval účet. Dohodli jsme se proto s mým současným přítelem, že moje výplata i alimenty budou chodit na jeho účet. Vůbec by mě nenapadlo, jak to dopadne, přítel mi připadal spolehlivý a férový, a nečekala jsem žádnou zradu.
Bez peněz
Přítel se ale potom, co začal mít přístup k mým penězům, úplně změnil. Platí z nich sice všechno potřebné, co se týče bytu a podobně, ale nechce moje peníze vydávat mně. Stěží mi dá na nákup jídla, to pak kontroluje účtenky, kolik to stálo a jestli jsem si nic nenechala, musím ho prosit o peníze, abych si mohla koupit v práci svačinu. Nemůžu nic koupit ani dětem, takže třeba oblečení nebo i vánoční dárky jim musela koupit moje máma.
On je ten, který rozhoduje.
Když jsem mu řekla o peníze na kadeřnici nebo něco na sebe, udělal několikrát takovou scénu, a to i před dětmi, že už mu radši o peníze říkám, jen když děti nejsou doma nebo spí. I když mi pak milostivě nějaké peníze přidělí, ale to taky není vždycky a není to tolik, kolik bych potřebovala, stejně se vždycky nakonec pohádáme. Začal mě urážet, že neumím hospodařit, že bych stejně všechno utratila jen za blbosti a zbytečnosti, přitom zbytečnost je pro něj vlastně všechno, třeba i zimní boty.
Podřízená role
Vlastně nevím, proč to dělá, sám vydělává víc než já a moje peníze nepotřebuje. Spíš mám pocit, že má radost z toho, že nade mnou má převahu a může mě ovládat. V našem vztahu už se nijak dobře necítím, ani jako partneři už moc nefungujeme, nemám samozřejmě náladu na nějaké intimnosti, když žiju pořád v takovém stresu, a připadá mi, že ani on už o mě v tomhle směru moc nestojí. Každopádně už mám dost toho, prosit (často bezvýsledně) o svoje vlastní peníze. Vůbec bych do něj neřekla, že se takhle změní, a nevím, jak z celé situace ven.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
