S přítelem jsme spolu sedm let a máme skoro pětiletou dcerku. Bydlíme v domě u přítelových rodičů, kde máme udělaný pěkný byt. Přítel jezdí pracovat přes týden do zahraničí, což není úplně ideální, ale má dobrou práci a vydělá, takže po téhle stránce nijak nestrádáme.

Návrat k rodičům

Ale jsou tady jiné věci. Já se do přítele od začátku opravdu strašně zamilovala, a i když jsem postupně leccos viděla, tak jsem mu pořád všechno odpouštěla. A že toho nebylo málo. Několikrát jsem ho přistihla, jak píše jiným ženám, včetně své bývalé, kterou strašně uháněl, jestli by se k ní mohl vrátit, přitom už jsme měli dceru. Taky rozhlašoval, že je se mnou jen kvůli dítěti, že mě ani nemiluje. Vždycky, když jsem na něco takového přišla, tak se omlouval, jak ho to mrzí, že to tak nemyslel a že už se to nebude opakovat. Navíc se docela rozpil, prakticky každý víkend byl opilý. Věděl, že mi to vadí, ale stejně to dělal. Když mě pak několikrát v hádce napadl – házel po mně věci, a jednou na mě dokonce plivl –, tak už i moje trpělivost přetekla. Sebrala jsem se a i s malou odešla zpátky k mým rodičům. Ti mají také domek, takže to nebyl takový problém.

Druhá šance

Ale dceři se hrozně stýskalo po tátovi, pořád chtěla, abychom šly „domů“, tedy k němu. On je jako táta opravdu dobrý, vždycky byl na dceru moc hodný, hrál si s ní, bral nás na výlety atd. Navíc začal slibovat, že se polepší, že omezí pití a bude mi víc pomáhat. Viděla jsem, že se opravdu snaží, tak jsem mu dala šanci. Vrátila jsem se i s dcerou zpátky, malá byla přešťastná, že jsme zase s tátou, a i já jsem věřila, že to přítel tentokrát dodrží. Žili jsme docela spokojeně, až do chvíle, kdy jsem k nám pozvala na víkend moji sestru s dětmi. Sestra měla problémy s manželem, zasahovala u nich i policie, tak jsem jí nabídla, aby přijela i s dětmi k nám, děti že si spolu vyhrají a ona si u nás odpočine a přijde na jiné myšlenky. Ale to jsem netušila, jak doslova to sestra vezme.

Nevěra

Večer, když jsme uložily děti, jsme i s mým přítelem ještě seděli a povídali si. Taky jsme trochu popíjeli, ale já měla jen skleničku a ani sestra moc nepila, přítel pil asi nejvíc, ale nebyl opilý. Po půlnoci už jsem byla unavená, tak jsem šla spát, zatímco oni ještě zůstali sedět v obýváku. Vzbudila jsem se uprostřed noci, ale přítel vedle mě nebyl. Bylo mi to divné, tak jsem vstala a šla se podívat, kde je. V celém bytě už byla tma, jen v koupelně se svítilo. Tak jsem tam nakoukla a vidím svlečeného přítele a moji sestru, jak se objímají. Byla jsem z toho úplně v šoku, vrazila jsem mu facku, sestře taky. Oba začali vykládat, že jsem to špatně pochopila, ale já vím, co jsem viděla.

Poslední kapka

Sestru jsem okamžitě vyhodila i s dětmi, těch mi bylo tedy líto, ale věděla jsem, že už ji nesnesu ani minutu. Zavolala a zaplatila jsem jí taxíka, jen aby už byla pryč. Přítele jsem taky vyhodila, ten odešel ke kamarádovi, protože nechtěl v noci budit rodiče. Sama jsem do rána skoro nezamhouřila oko, bylo to strašné, nikdy bych se od sestry ničeho takového nenadála. A od přítele už to byla poslední kapka.

Dilema

Ráno jsem to řekla jeho otci, ten mi řekl, že v bytě klidně můžu zůstat, dokud se nerozhodnu, jak dál. Ani se syna nijak zvlášť nezastával, asi mu bylo jasné, že tohle už je příliš. Takže přítel je teď dole u rodičů, k nám do bytu nechodí. Přemýšlím, co dál. Vždycky jsem chtěla úplnou rodinu, byla jsem ochotná pro to leccos překousnout. Je mi líto dcery, která má tátu ráda, a pokud se zase odstěhujeme, už z toho bude úplně zmatená. Ale nevím, jestli jde odpustit takovou věc, a ani nevím, jestli to vlastně chci odpustit. Zatím jsem nemluvila ani se sestrou, ta se mi pokoušela několikrát volat, ale nevzala jsem jí to. Neumím si představit, jak bychom s přítelem po tomhle mohli pokračovat.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.