Pohodový vztah

S partnerem jsme měli vždycky pohodový vztah, klapalo nám to ve všech směrech. Když jsme se seznámili, tak jsme byli dost mladí, na rodinu jsme proto nespěchali a užívali si jeden druhého. Po pěti letech známosti, to už jsme spolu dávno bydleli, se nám narodil syn. Opravdu jsem si na něj nemohla stěžovat, měli jsme pohodu, synovi byl starostlivým tátou. Měl dobrou práci, rodinu zajistil, i když jsem byla na mateřské.

Propuštění z práce

Ale právě práce byla počátkem konce našeho vztahu. Jedna vlna propouštění v jejich firmě totiž zasáhla i mého partnera. Vůbec to nečekal, pracoval tam už víc než 10 let, takže měl pocit, že už tam má nějaké postavení, nikdy na něj nebyly žádné stížnosti. Ale takhle to dopadlo. Byla to pro něj obrovská rána. Snažila jsem se ho uklidnit, že o nic nejde, najde si jinou práci, já sama už byla zase po mateřské zaměstnaná, takže jsme neměli bezprostřední nouzi. Jenže on to neunesl.

Rezignace

Žádnou práci nehledal, pořád ležel doma a koukal do stropu nebo hrál na mobilu. Když jsem mu ukazovala různé inzeráty, reagoval čím dál podrážděněji. Nakonec začal pít, což nikdy předtím nedělal, samozřejmě třeba na oslavě se napil, ale neexistovalo, aby byl doma opilý. To se ale začalo stávat pořád častěji. Ani doma nic nedělal, když jsem přišla se synem z práce a ze školky, ještě ležel v pyžamu v posteli.

Gambler

Domlouvala jsem mu, prosila, mluvila jsem o tom i s jeho matkou, která se taky snažila ho přimět k tomu, aby se vzchopil, ale marně. Nakonec začal někam odcházet, ještě jsem si dělala naději, že snad začne obcházet místa, ale bohužel začal chodit do místní herny. Začaly mi mizet peníze, jakmile jsem doma měla nějakou hotovost, začalo z ní ubývat. Měli jsme společný účet, a jednou jsem zjistila, že z účtu vybral i peníze na nájem. Jenže je nepoužil na nájem, ale utratil v herně. Tenkrát jsem se opravdu rozzuřila, a skončilo to tak, že mě poprvé zbil.

Rozchod

Byl to šok, nikdy jsme takové problémy neměli, a nečekala jsem, že by to mohlo dojít až sem. Partner se strašně omlouval a sliboval, že už se to nestane, že už půjde do sebe. Ale byly to jen sliby. Opakovalo se to ještě mockrát, kolikrát to viděl i náš syn, na toho naštěstí nikdy nesáhl, ale syn to stejně špatně nesl, nemohl spát, byl úzkostlivý, zhoršil se ve škole. Když jsem jednou skončila pomlácená na pohotovosti a musela v důsledku toho na operaci s ramenem, řekla jsem si, že takhle už to dál nejde. O syna se mi mezitím starala máma, takže jakmile jsem mohla domů, sbalila jsem se a nastěhovala se rovnou k ní. Nebylo to snadné, protože jsme se tísnili všichni tři v malém bytě, ale máma mi hodně pomáhala a nějak jsme to všechno s ní a se synem zvládli.

Opravdová rodina

Bývalý partner dodnes přežívá po různých brigádách, z bytu se nakonec odstěhoval, protože na něj neměl, bydlí na ubytovně a problémy s alkoholem má pořád. O mě ani syna se prakticky nezajímá a já po něm už nic nechci. Jsem ráda, že je tohle celé za mnou. Dva roky od našeho rozchodu jsem se seznámila se současným manželem, toho můj syn bere jako tátu, máme spolu dcerku a jsme opravdová rodina.

Dneska jsem šťastná, že jsem našla sílu odejít, i přes počáteční těžkosti jsem to zvládla a čekal mě mnohem lepší život. Lituju jen toho, že jsem to nechala dojít tak daleko a neodešla mnohem dřív.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.