Slibné začátky, špatné konce

Muži, se kterými jsem se seznamovala, se zpočátku jevili docela normálně a fajn, proto jsem s nimi taky začala chodit. Ale bohužel, všechny vztahy dříve či později ztroskotaly. Nechci působit tak, že svádím všechno na protějšek a sama jsem bez viny, ale z jejich strany tam vždycky bylo něco, co nešlo dlouhodobě přijmout. Nevím, kde dělám chybu, nebo jestli mám jen takovou smůlu. Přitom nejsem nijak promiskuitní ani si nemyslím, že bych se vrhla do seznamování příliš brzy.

Dospělé dítě

Prvního partnera jsem měla, když mi bylo 19 let. Bohužel jsem rychle poznala, že je extrémně nezralý, nic kromě hraní na počítačích pro něj neexistovalo. Celý jeho život byl jenom o on-line turnajích, v praktickém životě byl úplně nepoužitelný, a samozřejmě jeho závislostí na hraní trpěl i náš vztah, takže jsem to po půlroce ukončila.

Alkoholik

Druhý měl problém s alkoholem, což jsem velmi brzy vytušila, ale nejdřív jsem si myslela, že mu domluvím. Když jsem se ale dozvěděla, že mu v práci hrozí výpověď, protože místo tam chodí do hospody, a jeho údajné služební cesty byly kalby s kamarády, dala jsem mu nůž na krk, že buď začne se svou závislostí něco dělat, nebo končíme. On se alkoholu vzdát nechtěl, takže následoval rozchod, dohromady jsme spolu byli necelý půlrok.

Ženáči

Moje třetí a čtvrtá známost měly jedno společné, oba muži byli moc fajn a plánovali jsme společnou budoucnost, a to do doby, než jsem se dozvěděla, že jsou ženatí, jeden měl dokonce dvě děti. Poté následoval samozřejmě rozchod.

Hospoda je nejvíc

Pátá a šestá známost měly také jedno společné, a to alkohol. Oba taky nejdřív moc fajn, můj pátý partner byl dokonce můj nejdelší vztah vůbec, trval dva roky, ale postupně byli oba v hospodě víc než doma a množství vypitého alkoholu se pořád zvyšovalo. V tu chvíli jsem rezignovala a vztahy ukončila, ten druhý dost brzo, protože jsem byla poučená z předchozího případu.

Vyznavač podivných praktik

Můj sedmý partner se zdál ideální. Pracovitý, milý, prakticky nepil, až jsem nemohla uvěřit, že bych po všech špatných zkušenostech měla takové štěstí. Nespěchal ani na sex, takže jsem si říkala, že je zodpovědný a slušný. Bohužel když pak na sex došlo, měl zálibu v tak extrémních praktikách, že jsem mu prostě nemohla vyhovět. On nebyl ochotný ustoupit, takže opět následoval rozchod.

Děvkař

Osmý partner byl na ženské, a to do takové míry, že jsem mu nestačila já a, jak jsem brzy zjistila, i další přítelkyně, ale měl ještě třetí milenku. To už bylo skutečně moc, takže po pouhých dvou měsících jsme to ukončili.

Utajená manželka

Devátý přítel mi byl věrný, aspoň to tak vypadalo, ale do hospody taky rád zašel. Už jsem to ale byla ochotná tolerovat, protože jsem si říkala, že prostě normální muži asi neexistují, případně že je normální, že muž chodí do hospody. Je fakt, že nepil nijak extrémně. Ale po půlroce jsem zjistila, že mi zatajil manželku, která byla pracovně v zahraničí…

Rezignace

A to byla poslední kapka. Není mi ještě ani třicet a měla bych mít dvojciferný počet partnerů? Samotné mi to přijde hrozné, ale co dělat, když prostě neustále narážím na takovéhle typy? Zajímalo by mě, kde se ženy seznamují s normálními muži. Já už nevěřím, že by se mi něco takového mohlo poštěstit, a opravdu se bojím dalšího zklamání. Vážně uvažuju o tom, vzít si do pěstounské péče dítě a svou touhu po rodině naplnit takhle. Navíc bych pomohla potřebnému dítěti. Na vztahy s muži jsem po tom všem už prakticky rezignovala…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.