Jsme s manželem skoro deset let, z toho šest jsme manželé, máme tři malé děti. Vždycky jsme si rozuměli a máme se pořád rádi, ale je tady jeden problém. Manžel, který je o trošku mladší než já, má prostě pocit, že je mu pořád dvacet, a tak se často vyráží bavit mimo domov.
Manžel chce držet krok se svobodnými kolegy
Není v tom jiná žena, prostě chodí s kolegy pařit. Jeho kolegové jsou většinou ještě svobodní kluci, takže pro ně samozřejmě není problém jít po práci někam na skleničku, která se často protáhne přes půlnoc. Manžel je ale v jiné situaci, má doma rodinu s dětmi, ovšem odmítá si to přiznat. Takže klidně 3–4x týdně přijde až v noci. Ani tolik nepije, ale prostě není doma. Strašně mě to štve, naše děti se na něj kolikrát těší, až přijde z práce, a on už třeba napíše nebo zavolá, že je na cestě domů, ale ta cesta se protáhne na šest hodin a dorazí zase až po půlnoci, kdy už děti, samozřejmě zklamané, dávno spí a já jsem vzteky bez sebe.
Přitom když už je doma, tak je moc fajn, koupili jsme si dům, na kterém hodně pracuje, dětem se věnuje a dokáže se o ně výborně postarat, když jsme byli na dovolené, tak byla úplná pohoda, ale prostě nevydrží být s námi doma. Ještě kdyby vyrazil třeba jednou týdně, tak bych to chápala, že si potřebuje trochu orazit, ale tohle je už pomalu obden. Už se za to ani neomlouvá, dělá jakoby nic, prostě dorazí, kdy chce, bez ohledu na to, že ví, že mi to vadí a že na něj třeba děti čekají.
Žena mobil přítel
Nedávno to skutečně vygradovalo, děti se zase ptaly, jestli přijde táta, tak jsem manželovi volala, a on mi řekl, že je za půl hodiny doma. Dorazil až skoro nad ránem. Byla jsem z toho tak vytočená, že jsem druhý den (to mimořádně přišel včas) šla večer ven sama, prostě jsem řekla, že jdu ven, a odešla jsem. Děti byly rády, že mají doma tátu, a já vím, že on se o ně umí výborně postarat, takže jsem neměla žádné obavy.
Jeho chování mě sblížilo s jeho kamarádem
Sešla jsem se s jedním jeho kamarádem, s kterým to mezi námi už nějakou dobu jiskří, ale nikdy jsme spolu nic neměli. On je taky ženatý a má dítě. Vždycky jsem ho proto brala skutečně jako kamaráda, i když jsem si uvědomovala tu chemii mezi námi. Ani on nikdy s ničím nezačal. Ale tentokrát, jak jsem byla opravdu rozčílená a svěřovala jsem se mu s tím, jak mě manžel štve, tak mě najednou políbil. Nebylo mi to nepříjemné, a tak jsme pokračovali, až na poslední chvíli jsem to zarazila, právě s ohledem na jeho rodinu (na manžela jsem v tu chvíli ani nepomyslela, spíš jsem si připomněla kamarádovu manželku, kterou docela dobře znám).
A od té doby si s kamarádem píšeme, kdykoliv je můj manžel pryč. Je to hrozně vzrušující a dokáže mě to rozptýlit natolik, že ani nejsem na manžela naštvaná, když opět nedorazí z práce domů. Mám takový uspokojivý pocit, že jsem se mu pomstila, zároveň se mi ten kamarád opravdu líbí. Ale přitom mezi námi nic není, ovšem naše zprávy dokážou být někdy docela žhavé. Ale úplně nejpříjemnější pro mě je, že se mi někdo věnuje, že se o mě někdo zajímá.
Jako nevěru to neberu a rozvádět se nechci, máme s manželem krásný dům, děti ho mají rády a on je taky, věřím, že má rád i mě, a i já ho mám ráda, ale prostě ještě asi nedorostl do nějaké zodpovědnosti. Třeba to ještě přijde, nevím, přestala jsem to řešit. Snažím se na manželovi vidět jeho klady, a jinak si to vynahrazuji psaním s jeho kamarádem. Zatím mi to tak vyhovuje a nemám v úmyslu to měnit.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
