S mojí kamarádkou se znám už od střední školy, vždycky jsme si výborně rozuměly. Ona nemá sourozence, takže mi vždycky říkala, že jsme jako sestry. Cítila jsem to taky tak, protože mám sice mladšího bratra, s kterým se máme moc rádi, ale ten ženský element mi trochu chyběl.
Ona měla štěstí v lásce, já ne
Užily jsme si spolu nekonečně zábavy, mám na to spoustu krásných vzpomínek. Po maturitě jsme se vídaly dál, i když už jsme každá pracovala v jiné firmě. Pět let po maturitě se kamarádka seznámila se svým budoucím manželem. Byl to takový kus chlapa a přitom gentleman, říkala jsem si, jaké má štěstí, ale přála jsem jí to. Odsvědčila jsem jí svatbu, do tří let se jim pak narodili dva kluci.
Já na rozdíl od ní takové štěstí na muže neměla. Prožila jsem jeden vážný vztah, a přestože už jsme mluvili o svatbě, tak to nakonec nevyšlo a rozešli jsme se. Byla jsem z toho tenkrát hodně špatná a od té doby jsem žádný vážný vztah nenavázala, možná se bojím, abych zase nebyla zklamaná. Navíc ti, kteří o mě jeví zájem, mě tolik neoslovují a nechci mít vztah jen proto, abych měla vztah. Takže asi na toho pravého pořád čekám.
Kamarádka si nevážila toho, co má
S kamarádkou jsme ale pořád udržovaly kontakt, i když ona žila hlavně svojí rodinou. Ale já měla moc ráda i její děti a ráda jsem si poslechla, jak se mají a co dělají. Po pár letech si mi kamarádka najednou začala stěžovat, že nemají dost peněz. To mě docela překvapilo, protože její manžel normálně pracoval a vydělával z mého pohledu slušně. To jsem jí taky říkala, že se mají dobře, ale jí to začalo být málo, chtěla dražší dovolenou, lepší auto atd., tak manžela nakonec přemluvila, aby začal podnikat.
On se do toho opravdu pustil a dařilo se mu, ale měl samozřejmě míň času. A kamarádka si zase stěžovala, jak ji a rodinu zanedbává. Když jsem jí řekla, že buď bude mít víc peněz, nebo manžela víc doma, že asi nejde mít najednou obojí, tak se jí to dotklo a odpověděla mi něco v tom smyslu, že tomu nerozumím. To bylo poprvé, co jsme spolu měly nějakou neshodu, ale já nechtěla vyvolávat rozbroje, tak jsem to nechala být.
Dokonalá žena
Nakonec si našla milence a rozbila rodinu
Ovšem kamarádka si po nějaké době našla milence. Když mi to svěřila, nevěřila jsem svým uším. Trochu jsem ho znala od vidění, je to „známá firma“. Rozvedený chlapík s dluhy, ale velmi společenský, ovšem kromě společnosti má taky moc rád alkohol. Snažila jsem se poukázat na to, že je to dost problémový typ, ale kamarádka o něm básnila, jaká je s ním zábava, jak si užívají výletů a všeho, ne když byla předtím pořád sama s dětmi. Její manželství samozřejmě rychle dospělo k rozvodu, ona chtěla děti do péče a její bývalý manžel jí nedělal problémy, zachoval se opravdu velkoryse, takže jí zůstal byt i děti.
Teď už kamarádku vůbec nepoznávám a musím říct, že mě její chování hrozně zklamalo. Nic kromě přítele ji nezajímá, je jí úplně jedno, že rozbila rodinu, žije jen svou novou známostí. Děti, o které se vždycky pečlivě starala a nechtěla je dávat na hlídání ani vlastní matce, teď dává pořád k bývalému manželovi nebo právě matce, aby měla volno a mohla si užívat. Se mnou už se taky nechce stýkat, prý nemá čas, ale hlavně ji asi štve, že jsem nebyla z jejího chování a přítele bezvýhradně nadšená a dala to najevo.
Je mi jasné, že jí to nevydrží, a mrzí mě, kam to dovedla. Je mi líto jejího bývalého manžela i dětí. Nikdy bych do ní neřekla, že se dokáže takhle zbláznit a zničit svou vlastní rodinu.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
