Seznámení
Se svým budoucím manželem jsem se seznámila na plese přes společnou kamarádku. Z obou stran okamžitě přeskočila jiskra, už na plese jsme protancovali skoro celý večer, oba jsme byli v té době nezadaní. Hned jsem si říkala, že to bude ten pravý, a on se mi později svěřil, že si myslel totéž. Řekl si o moje telefonní číslo a hned druhý den mi volal, šli jsme do kina a tak začal náš vztah. Mně bylo lehce přes dvacet a manžel byl o tři roky starší.
Svatba
I naše rodiny si padly do oka, všechno bylo ideální. Tehdy ještě přítel mě po roce požádal o ruku, bylo to krásné a romantické, a samozřejmě jsem řekla ano. Svatba byla za další půlrok, to už jsme spolu stavěli dům. Když jsme ho dokončili, což ani netrvalo moc dlouho, pomáhali nám také rodiče z obou stran, tak jsme si řekli, že si pořídíme rodinu. Oba jsme chtěli děti a počítali s tím, že je budeme mít.
Nečekané problémy
Ale dítě nepřicházelo. Už jsem z toho byla nervózní, radila jsem se s ženskou doktorkou, ta mě poslala na různá vyšetření, ale všechno bylo v pořádku. Zdálo se, že problém bude spíš u manžela. Ale ten si nic takového nepřipouštěl, samozřejmě to nechtěl ani řešit, řekl, že to chce jen čas. Ale jak čas běžel a těhotenství nepřicházelo, bylo mi jasné, že spolu zřejmě přirozeně děti mít nemůžeme. Manžel byl pořád skálopevně přesvědčený, že u něj žádný problém není, takže naděje na nějaká vyšetření, případně léčbu nebo umělé oplodnění byla nulová. Já nechtěla naléháním ohrozit náš vztah, jinak naprosto bezproblémový, takže jsem se rozhodla jednat.
Rozhodla se pořídit si děti s jiným mužem.
Lov na tatínka
Vždy, když manžel odjel na služební cestu, což bylo docela často, jsem vyrážela do společnosti a seznamovala se s různými muži, kteří se chtěli povyrazit. Ti se stali mými jednorázovými milenci. Vždycky jsem jim říkala, že beru antikoncepci, a nemusí si dávat pozor. Ale samozřejmě mým jediným cílem bylo otěhotnět. Než jsem otěhotněla poprvé, spala jsem se sedmi různými muži. Ani přesně nevím, který z nich je vlastně otcem naší dcery, ale nijak jsem po tom nepátrala. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, okamžitě jsem všechny „lovy“ ukončila. Manžel byl z mého těhotenství strašně šťastný a říkal, že věděl, že se jednou dočkáme. Vybírala jsem si typy podobné mému muži, takže jsem neměla obavy, že by mohl něco poznat. Naše rodiny byly také nadšené, všichni prožívali, že se nám konečně zadařilo.
Splněná přání
Už když byla dcera maličká, tak jsme se začali snažit o další dítě, ale mně bylo jasné, že se budu muset zařídit jinak. S manželem těhotenství nepřicházelo, takže když byly dceři dva roky a manžel byl pryč, nechávala jsem ji u mých rodičů na hlídání s tím, že si vyjdu s kamarádkami. Pochopitelně jsem opět sháněla „dárce spermatu“ pro naše druhé dítě. V případě syna jsou potenciální otcové jen tři, ani jeden samozřejmě nic netuší. Zato celá rodina byla šťastná, že nám to vyšlo, a máme dvě děti, jak jsme si vždycky přáli.
Šťastná rodinka
Dneska jsou naše děti už skoro dospělé a jsme šťastná rodina. Manžel je rodinný typ, skvěle se o nás stará, jsme zajištění, dětem se vždycky hodně věnoval a ty ho milují. Ačkoliv jsem zpočátku měla trochu obavy, aby se to neprozradilo, časem jsem je pustila z hlavy. Vůbec nelituji toho, že jsem se rozhodla pořídit si rodinu takovým způsobem, i když by to někdo nazval podvod. S manželem nám to i po letech klape, máme šikovné, krásné děti, z kterých máme radost. Jejich skutečný původ je jenom moje tajemství.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
