Doma měl všechno
Nikdy jsem nebyla žárlivá a nechala jsem svého manžela dělat prakticky vše, co chtěl. Zatoužil vyrazit s kamarády na pánskou jízdu na chatu na víkend? Nebyl problém. Chtěl odjet s partou na týden stanovat do přírody? V naprostém klidu mohl. Na jednu stranu jsem byla i ráda, když někam takhle na pár dní zmizel, protože jsme se na sebe pak alespoň o to více těšili a vždycky to náš vztah nakoplo a zase posunulo někam dál. Zkrátka jsem mu věřila a věřila jsem i tomu, že by nikdy nechtěl rozbít naši rodinu. Pak se ale stalo něco, co by mě nenapadlo ani v té nejhorší noční můře.
Nebral telefon, neodepisoval na SMS
Můj manžel je vodák každým coulem, a proto každé léto pravidelně jezdí na vodácké tábory jako vedoucí. Nikdy jsem s tím neměla problém. Vloni ale nestala změna. Jeden z jeho kamarádů s sebou na tábor vzal i svou sestřenici. Prý na pomoc, protože bylo hodně dětí a málo vedoucích. Vlastně jsem se nad tím ale ani nijak nepozastavovala. Bylo mi ale divné, že manžel, který mi za normálních okolností každý den volá a píše SMS zprávy, na mě najednou kašle, vůbec mě nekontaktuje a když mu zavolám já, tak nebere telefon. Říkala jsem si ale, že mají zřejmě moc práce, a víc jsem se v tom nepatlala.
Jakmile se ale vrátil z tábora domů, všimla jsem si, že je něco jinak. Skoro se mnou nemluvil, držel si ode mě odstup a připadal mi takový nervózní. Když jsem se ho ptala, co se děje, vždy jen řekl, že je unavený. Strávil pár dní doma a pak se na vodácký tábor vrátil, aby přivezl domů našeho staršího syna, který tam ještě zůstal. Když se vrátili společně domů, byla jsem v šoku. Syn totiž manželovi neustále pokládal otázky typu: „A tati, že je Jitka hrozně super?” anebo „Tati, ty si píšeš s Jitkou, tak ji moc pozdravuj!”. Jedna z jeho otázek mě ale naprosto uzemnila. „Tati, a ty ji máš rád, když jsi se s ní pusinkoval u ohně?” zaznělo večer z obýváku. Myslela jsem, že se mi rozskočí srdce. Měla jsem ale jasno, proč se manžel chová tak podivně.
Všechno přiznal
Když šly děti večer spát, sedla jsem si s manželem a chtěla po něm, aby mi přiznal pravdu. Zpočátku zapíral, pak ale všechno konečně vyklopil. Prý si spolu na táboře začali rozumět, že ho ta Jitka chápe a že je k němu milá. A prý není tak unavená jako bývám já. Ano, já bývám unavená, protože chodím do práce, k tomu všemu se starám o domácnost a ještě o dvě děti. Kolikrát i o manžela. Je proto jasné, že dvacetiletá holka bude oproti mně plná energie.
Kdyby šlo jen o to, že si spolu rozuměli, asi bych se přes to časem přenesla. Když mi ale přiznal, že se spolu na táboře i vyspali, neváhala jsem, sbalila jsem mu věci a poslala ho za ní.
Absolutně nevím, co jsem udělala špatně. Vždycky jsem se snažila manželovi ve všem vyjít vstříc, nebyla jsem žádná furie, mohl si dělat, co jen chtěl. A stejně jsem na to doplatila. Mám pocit, že už nikdy žádnému chlapovi nebudu moci věřit.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
