Dodnes mám šrámy na duši
Vlastně ani nevím, jak začít. Díky anonymitě můžu poprvé vypustit své největší a zároveň nejhorší tajemství. Od devíti let jsem byla sexuálně zneužívána nevlastním otcem. Moje máma o všem věděla, nechtěla o svého chlapa ale přijít za žádnou cenu. Dokonce ani u ní se mi nedostalo zastání. Namísto toho, aby svého partnera opustila, mě i ona různě ponižovala a bila mě.
Celé okolí věřilo mámě, že jsem zlobivé dítě, lhářka, manipulátorka a že za každou cenu musím být středem pozornosti. Modřiny a šrámy jsem si podle všech způsobovala úmyslně, aby mě okolí litovalo. Věřila jsem, že jsem k ničemu, že mi nikdo nikdy nepomůže. Táhne se to se mnou pořád, je mi už přes 30 let a pořád to cítím.
Mám z toho dodnes trauma
Často se v noci budím, a i když už od 15 let s mámou a otčímem nežiju, se klepu strachy, kdy se rozrazí dveře, že je čas na „mazlení”, jak tomu, co mi otčím dělal, říkal. Žádný vztah mi nevydrží, každá intimnost je pro mě peklo. Poslední partner se na mě vykašlal, protože nebyl spokojený s naším sexuálním životem. Několikrát jsem mu chtěla říct, co se mi v dětství dělo, ale zkrátka jsem to nedokázala. Trápí mě to, ale nedokážu to prostě nikomu říct. Zkoušela jsem i návštěvu psychologa, byly to vyhozené peníze, nedokázala jsem ze sebe vymáčknout nic než jen pozdrav.
Aby toho všeho nebylo málo, právě s tím posledním partnerem jsem neplánovaně otěhotněla. Bojím se, že dítěti nebudu dobrou matkou, bojím se, že by to mohl být chlapeček. Nechci tomu nenarozenému miminku brát život, uvažuji ale, že ho dám k adopci. Mám ovšem strach z toho, co se v adopci bude dít. Absolutně mě děsí představa, že miminko dostane někdo, kdo se k němu bude chovat třeba podobně, jako se ke mně chovala má vlastní matka a můj otčím. Jsem naprosto zoufalá a vůbec nevím, co mám dělat.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
