Když se minulý týden v bulvárním tisku provalil milostný románek mezi ministrem Michalem Kocábem a jeho mluvčí Lejlou Abbasovou, oba dva zareagovali tak, jak v české politice nebývá zvykem: okamžitě rezignovali na své posty. Jenže nakonec to dopadlo trochu jinak. Z ministerstva odešla pouze Lejla, zatímco Michalu Kocábovi jeho funkce zůstala. V situaci, kdy se podvádění manželek, případně otevřená polygamie stala mezi vrcholnými politiky takřka standardní součástí životního stylu, to ostatně není žádné velké překvapení…
Krok do neznáma Lejly Abbasové
Lejla Abbasová strávila na ministerstvu víc než rok. Původně počítala s mnohem kratším angažmá. A ani tak si nebyla jistá, jestli opravdu chce vyměnit nezávislost, kterou jí přinášela práce v showbusinessu, za seriózní zaměstnání ve státní správě. „Nešlo jen o to, že jsem musela opustit práci moderátorky v televizi. Já si nebyla jistá, jestli mi spojení s politikou neuškodí u mých neziskovek. Zda mi to neubere dárce,“ vysvětluje. (Už několik let totiž pomáhá řídit projekty na pomoc školám, sirotčincům a ženám v africké Keni.) „Musela jsem si sama srovnat, jestli vůbec chci jít tímhle směrem, jestli pro mě angažmá na úřadě nebude konec všeho, co jsem dosud dělala,“ dodává.
Lejla Abbasová, Leoš Mareš
Její románek s ministrem-rockerem Michaelem Kocábem pravděpodobně začal klíčit tak, jak to v podobných případech bývá: živnou půdou pro něj byly dlouhé hodiny společně tráveného času v práci i na služebních cestách a respekt k charismatickému šéfovi. „Tu funkci jsem vzala i kvůli němu. Nedokázala bych pracovat pod typickým úředníkem, což nemyslím nijak pejorativně, bála bych se, že nenajdeme společnou řeč. Pan ministr do resortu vnáší neuvěřitelnou lidskost, nepřihřívá si polívčičku, nedělá to kvůli politickým bodům,“ prohlásila o Kocábovi na začátku jejich spolupráce.
Jiné dítě
Nyní je Lejla vděčným soustem pro bulvár, na nežádoucí pozornost ale byla zvyklá celý život, už kvůli svému exotickému zevnějšku. Jako dítě s tmavou pletí se ve školních lavicích vždycky odlišovala. Tedy, skoro vždycky. „Když jsem přestoupila na školu v Kladně, byla jsem prostě cikáně. Tam byli všichni Romové a nikdo se nepozastavoval, proč je Lejla tmavá. Když jsem ale chodila v Praze do školy na sídlišti Dědina, byla jsem středem pozornosti,“ vysvětluje.
Lejla Abbasová
Geny zděděné po súdánském otci ji nicméně v době dospívání otevřely dveře do světa modelingu, večírků a tanečních parties. Vystupovala jako tanečnice v klubu Radost i ve skupině Šum svistu a postupně se dostala i k moderování na obrazovkách nerůznějších televizí. Nejvíce ji zviditelnila reality show Big Brother, v níž uváděla necenzurované noční sestřihy.
Vzpomínky na Afriku
Když se v dospělosti vydala hledat své kořeny do Keni, zjistila, že ani tam příliš nezapadá. Tamější obyvatelé ji totiž považovali za bělošku – stejně jako každého, kdo přijíždí ze Západu. Přesto se tam cítí svým způsobem doma: „Mám pocit, že tam patřím. Mentalita lidí je mi tam bližší. Stavějí na rodině, váží si svých starších. Tam neexistují sociální dávky. Stát supluje rodina. Vědí, že když jste na dně, rodina se o vás postará a vy jí to jednou vrátíte.“ Místním lidem se snaží pomáhat tak, aby tím nenabourala jejich vlastní kulturu: „Nechtěla jsem být tím „bílým mužem“, který přijde a řekne: Bude to takhle,“ poznamenává.
Možná, že právě v práci pro Afriku, stranou zájmu senzacechtivých médií, v příštích měsících najde své útočiště. A nabere v něm síly pro nový návrat.