Jen pár dní nás (a hlavně naše děti) dělí od nejpopulárnějšího adventního svátku – Mikuláše. Koná se 5. prosince večer a hlavně pro děti předškolního věku má podmanivé kouzlo. Tedy alespoň tehdy, když jako rodiče mikulášskou nadílku příliš neodbudeme. Výsledky nepřipravených návštěv totiž bývají občas nepříjemné a dítěti po nich místo milého zážitku zůstane spíše trauma.
Vlasta č. 49
Potomek v hlavní roli
Jak bude dítě celý akt vnímat, záleží hlavně na tom, jakou roli v tom všem sehraje ono samo. Pětileté dítko, které se na návštěvu Mikuláše celý den pečlivě připravovalo, si svůj večer užije tehdy, bude-li kolem něj panovat atmosféra tajemné důstojnosti. Rozhovor s Mikulášem, čertem a recitování připravené básničky - hláskem jakkoli roztřeseným - totiž staví dítě do role jedné z hlavních postav celého setkání. Není jen příjemcem dárečků a Mikuláš není jen pošťákem. Dítko skrz vousatého pána vstupuje do kontaktu s nadpřirozených světem a je Mikuláši na chvíli partnerem. To mu dává ve vlastních očích velkou vážnost a nadílku pak přijímá se skutečně slavnostními pocity.
Strašte s mírou
Pokud ovšem vzápětí po mohutném zabouchání na dveře vrazí do místnosti rozběsněný ďábel ověšený řetězy (po předchozích návštěvách několika štědrých rodin může být i mírně opilý) a začne burácet a křičet, dítě spíše pořádně vyleká. Důsledky takového šoku bývají různě dramatické – od usedavého pláče až po nervový záchvat provázený třesem, případně pomočením. V každém případě je zasažena nejen duševní rovnováha, ale především samotná důstojnost dítěte. To je natolik vyvedené z míry, že onoho důležitého rozhovoru s Mikulášem o tom, jestli bylo hodné, většinou není schopné. V lepším případě vykoktá první sloku básničky, jejíž přípravě věnovalo s mámou půl dne; pak je „zachráněno“ starcem s berlou, který mu blahosklonně předá porci sladkostí a počastuje ho nějakou banalitou typu „ty jsi ale hrdina“.
Mikuláš
Mikuláše si prověřte
Z uvedeného tedy vyplývá, že zodpovědnost za průběh večera spočívá především na těch, kteří budou Mikuláše, čerta a anděla představovat. Rodiče by je proto měli znát; ideální je, když se do kostýmu nasouká někdo z okruhu blízkých přátel rodiny. Anonymní „trojlístky“ nabízejí své služby prostřednictvím inzerátů, které se zkraje prosince zhusta objevují na internetu, autobusových zastávkách a domovních dveřích. Je to ovšem tak trochu sázka do loterie.
Promyšlený scénář
Obě strany (rodiče i „herci“) by se měly předem domluvit na tom, jaký charakter bude návštěva mít a co bude předmětem rozhovoru s dítětem. Mikuláš by měl být obeznámen s tím, jaké konkrétní charakterové rysy dítěte jsou nejvíce problémové, případně, za co ho pochválit. Informovanost „vševěda“ Mikuláše u dětí znásobuje pocit tajemna. I když je osobnost dítka představená spíše trochu negativně, přes nějakou jeho nedokonalost, zažívá přesto pocit vlastní důležitosti. Mikuláš mu neříká obyčejné fráze o tom, co by se obecně mělo, ale vypráví o tom, jaké dítě (to konkrétní) je a jak by se mělo chovat.
Pocit bezpečí
Na mikulášskou návštěvu je zapotřebí děti připravit. Je jen málo tak vhodných příležitostí, abychom se spolu s nimi zamysleli nad tím, co se jim během roku podařilo, nebo kde se mohou ještě zlepšovat. Dítě (zejména velmi malé), nesmí ani v takových mimořádných situacích, jako je návštěva „nadpřirozených“ bytostí, přicházet o základní pocit bezpečí. Musí si být jisté, že i když se bude Mikuláš trochu mračit a čert možná trochu zahartusí, nikdo ho od mámy a táty v pytli neodnese.