Zuzanu znám pětadvacet let, je to moje dobrá kamarádka, hodný člověk, ale vždycky byla divoška. Ačkoliv je vdaná, často si musí dokazovat, že je krásná a žádoucí a dokáže svést chlapa, na kterého má zálusk.
Nejsem moralistka, žádné kázání o nevěře jsem jí nikdy neuštědřila. Zuzanin Ondra totiž byl vždycky morous, v době kovidové zmorousovatěl ještě víc a podle Zuzany si v posteli už jenom čte.
Ale najdi si nějaké postelové povyražení, když je všechno zavřené! Běžný sociální kontakt chybí všem, i mně – ale zdaleka ne tolik jako Zuzaně, která je, jak jí žertem říkám, „zážitkový typ“.
Nedávno mě navštívila, a hned po první sklence vína navrhla, že by přijela k nám na chalupu. Bude legrace jako před dvěma lety, zahrajeme si nějaké hry. A pak se začala vyptávat na Adama, mého manžela.
„Je teď na chalupě sám? Spí s tebou ještě? A jaký je v posteli?“ A jestli je vynalézavý, nebo dává přednost nudné poloze „misionářské“. Zkoumavě si prohlížela fotku z Adamových loňských kulatin, která visí v obývacím pokoji. „Hmm… Pořád vypadá dobře. A nechybějí mu nějaké zuby? Posledně se mi zdálo, že jo.“ Ujistila jsem Zuzanu, že Adamův chrup je v naprostém pořádku, a proč se na to vůbec ptá, když Adam není kůň.
Pořád mi to vyptávání na manžela vrtá v hlavě
Pobavilo ji to a vzápětí se zeptala, jestli nemá milenku. Byl přece na ženský, sama jsem jí vyprávěla, že než jsme se vzali, táhl to ještě s jinou, a to léta před tím, než mě poznal. Jasně, nakonec si vybral mě, milenku pustil k vodě a se mnou se dokonce oženil, ale když už chlap jednou jede na takovýhle program, hned tak se nezmění. Jen ať si vzpomenu, jak jsem tehdy zuřila, když mi ta zhrzená milenka napsala. Vždyť jsem se s Adamem na čas rozešla! Jakou námahu vynaložil, abych se k němu vrátila!
Namítla jsem, že pěstovat si milenku je finančně i časově náročné a v téhle době i nesnadno proveditelné. Zuzana odvětila, že když člověk chce, vždycky si to zařídí a okolí se o tom nemusí vůbec dozvědět.
„No, mně by se hodil příští týden,“ zalistovala v diáři. „Půjdeme na výlet a večer si zahrajeme nějakou hru!“ Mně se nehodil ani příští, ani ten další. A pořád mi to vyptávání na manžela vrtá v hlavě.
Karin, Vsetín
NÁZOR PSYCHOLOGA
Nevěrám a nevěrníkům čas pandemie skutečně moc nepřeje. Nejenže ubylo možností seznámení, navíc je tu riziko, že by nás hygienici mohli „vytrasovat“. Neplést s „vykastrovat“!
Zůstaňme ale jen u příběhu našich dvou kamarádek. Zuzana by možná ráda slyšela, že je na tom Karin v něčem podobně jako ona. Co by to Karin udělalo, kdyby připustila, že Adam má plnou pusu zubních protéz? Společně by si mohly na ty muže zanadávat a (alespoň navenek) uzavřít pomyslné spojenectví.
Společným víkendem by Karin asi tak moc neriskovala. V lepším případě by zjistila, že její obavy byly zbytečné. Nebo by se Adam projevil jako na hlavu padlý vztahový barbar. Přijít o „na hlavu padlého vztahového barbara“ nakonec není až tak velká ztráta!
PhDr. Petr Šmolka e-mail: psmolka@volny.cz
Zdroj: Časopis Květy
