„Oficiálně žiju s Milanem, žijeme v jedné domácnosti, jezdíme na dovolené, rodiče se navzájem znají a plánujeme společnou budoucnost. Tedy hlavně Milan plánuje naši budoucnost. Před třemi lety k nám do práce ale přišel nový kolega,“ svěřuje se Marcela. Bližší seznámení s kolegou Markem neplánovala, ale osud to chtěl jinak. Rozuměli si ve všech směrech.

„Je stejně naladěný jako já, a to celé tři roky.“ Možná vás napadá, proč tedy Marcela svého tehdejšího přítele Milana neopustila a nezačala žít s Markem. „Marek je sice můj osudový muž, ale Milana jsem vždy milovala nadevše. Známe se snad odjakživa a já vždy věděla, že si ho jednou vezmu za muže. Už jako malá holka jsem si představovala, že s ním mám děti. Nedovedu si to nijak vysvětlit, ale představa, že opustím jednoho z nich, mi přijde nereálná.“

S Markem se Marcela schází pravidelně, vždy 2x do týdne. „Dokonce jezdíme i každý rok v létě na dovolenou. Vždy najdu nějakou výmluvu.“ Milan, jak sama říká, je pro ni oázou klidu, přístavem, ve kterém najde vždy klid a pochopení. „Vytváří domov, je pracovitý, pomáhá mi s domácností – je prostě ideálním mužem. Marek je jeho pravý opak. Rád zkouší nové věci a já neustále pociťuji nové přívaly vzrušení. Naplnil prázdný kousek mé duše. Až potom, co jsem ho poznala, jsem dokázala pojmenovat, co mi chybělo,“ vysvětluje Marcela.

Podle statistik se tahle konkrétní situace stává více ženám než mužům. Mužům sice nevěra není cizí, ale milenka pro ně bývá jednorázovou a „postelovou“ záležitostí. Mají totiž schopnost nezamilovat se a do sexu neplést city. Stále pak milují svou ženu, ke které se domů vracejí. Ženy mnohdy právě citům při nevěře podléhají a vlastnosti, které nemá jejich partner, podvědomě hledají u jiného muže. Když je najdou, cítí se naplněné. Jenže většinou si s takovou situací nevědí rady. „Čas plynul a já se prostě nedokázala rozhodnout. Milan je moje útulno, Marek je můj život. Pro co se tedy mám rozhodnout?“

Další statistická čísla ukazují, že pokud dojde na lámání chleba, většina lidí dává v milostném trojúhelníku přednost původnímu partnerovi. Důvody jsou zjevné – jistota, kterou ve vztahu často míváme, a čas, který jsme vztahu obětovali. Novému vztahu dáváme přednost, když původní vztah nefunguje a nová láska zapůsobí jako impuls do nového začátku. Jen málokdy se stává, že nakonec žena zůstává s oběma muži. Ani Marcela nemyslí, že je její chování úplně normální. Jako každá ženská má výčitky, že oba své muže podvádí. Ani jí navíc příliš nevyhovuje schizofrenní život, kdy neustále hrozí, že se všechno provalí.

„Nejvíc se bojím toho, že to jednou praskne a já nakonec zůstanu sama. A i když se přesvědčuju, že nejlepší bude se rozhodnout pro jednoho z nich, když přijde na lámání chleba, nedokážu to.“