Změna

S přítelem jsem byla pět let. Dnes už je to pro mě minulost. Byl milý, upřímný, rozuměli jsme si. Po třech letech jsme se nastěhovali do společného bytu a založili jsme rodinu. Těhotenství jsem si užívala. Bylo to kouzelné období, přítel mi hladil břicho, mluvil na něj, pečoval o mě. Občas jsme se sice pohádali, ale to k životu patří. Pokaždé jsme se usmířili, zašli jsme na oběd, do kina, vypovídali jsme se a všechno bylo zase zalité sluncem. Narodil se nám syn a museli jsme se přestěhovat do většího bytu. Dvě místnosti pro nás byly málo.

Malému byl rok a všechno se pomalu hroutilo. Přítel se začal scházet s kamarády, které v novém městě poznal. Nebylo by na tom nic špatného, ale navezli ho do drog. Změnil se. Tajně mi bral peníze a poprvé mě zbil za to, že jsem mu nechtěla dát svůj telefon, aby známému dobil kredit. Jediné, na co myslel, byly drogy. Sbalila jsem si věci a chtěla jsem odejít, ale přítel mě z bytu nepustil. Byla jsem v pasti. Nesměla jsem se malovat, kontroloval mi oblečení, zakazoval mi chodit ven a k doktorovi. Pak už jsem ani nesměla vycházet z bytu. Sebral mi telefon a klíše. Byla jsem jeho otrok. Nikdy mě ale nebil před synem. Odvedl mě do vedlejší místnosti. Tam do mě kopal, škubal mi vlasy a lámal mi prsty. Nemohla jsem křičet, protože by mi ublížil ještě víc. Nechodil do práce a neplatil nájem, každý měsíc mi vzal rodičák. Po půl roce upomínek nám vypnuli elektřinu a plyn. Musela jsem se se synem nastěhovat do azylového domu. On nic neřešil a odešel ke svému bratrovi. Ten měl čtyřpokojový byt a bydlel tam jen se svou ženou.

Konečná

Nevím, co se stalo, ale po pár měsících se změnil. Byla jsem zase jeho zlatíčko a chtěl si mě hýčkat. Jeho blízký kamarád ale věděl, co mi celou dobu dělal. Varoval mě před ním a usvědčil ho z nevěry. Nejsmutnější bylo, že přítelova rodina nic netušila. Nikdy mě totiž neudeřil do obličeje. Věděl, že tam bych podlitiny neskryla. Sešli jsme se a já jsem mu vysvětlila, že už s ním být nikdy nechci. Naštval se a zase mě zbil. To už jsem si nenechala líbit a šla jsem na policii. Ukázala jsem jim tělo a dala všechny důkazy, které jsem měla. Dali mu podmínku. Jsou to už čtyři roky. Od té doby neplatí výživné a nemá o mě ani o syna zájem. Vzdal se drog, ale na dítě zapomněl. Soud se táhne už přes dva roky a na alimentech splatil zatím jen pětinu. Doufám, že brzy přijde dopis s konečnou upomínkou. Chci, aby šel sedět. Mám krásný vztah a pracuji, syn je už velký kluk a já doufám a modlím se, že po svém otci nic nepodědil.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.