Divoké začátky
Jsem sedm let ve vztahu a mám s přítelem dvě děti. Starší dceři jsou skoro tři roky, té mladší jen devět měsíců. Dřív jsem brala drogy, přítel taky. V té době jsme se poznali. Pak jsme se oba dostali do vězení. Já jsem byla nováček, partner už toho měl dost za sebou. Po propuštění na svobodu jsme oba dlouho sekali latinu a drogy jsme vyřadili ze života. Po pár měsících na svobodě jsem zjistila, že jsem těhotná. Už kvůli dítěti se nikdy nechci vrátit k životu, který jsem vedla v mládí. Věřila jsem, že stejný postoj má i přítel. Dvakrát drogy zkusil, ale pořád jsem mu dávala naději, že to bylo jenom výjimečné. Pár divokých nocí závislost nedělá. Pořád mi vtloukal do hlavy, že děti jsou smyslem jeho života. Drogy vnímá jen jako zpestření.
Lepší zítřky
Upnula jsem se na to, co nás čeká. Bohužel nic toho, co jsem si vysnila, se neplní. Přítel se domů vrací pod vlivem drog několikrát do týdne a já už to nezvládám. Nevěřím, že někdy přestane. Doufám v to a byla bych za takovou změnu ráda. Hodně jsme toho spolu zažili a je to otec mých dcer, ale nemyslím si, že to dokáže. Přemýšlím o rozchodu. Bohužel máme dluhy. Můžu si za ně sama, ale nejsem schopná z pár tisíc mateřské najít bydlení a zabezpečit sebe a dcery. Hodně jsem toho pokazila, ale měla bych dostat šanci na lepší život. Možná by mi pomohlo, kdybych měla po boku silného muže. Ale kdo by chtěl bývalou feťačku, která má na krku dvě děti a dluhy? Budu hledat cestu ven a doufat.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
