Pohádky
Se svou sousedkou nemám moc dobré vztahy. Jí je to ale jedno a neustále se mi svěřuje se svým životem. Všem, které potká na dětském hřišti, kam většina matek chodí každé odpoledne. Zůstala sama a vychovává čtyři děti. Pochvaluje si, jak je pod ochrannými křídly jedné nadace. Ta jí pomohla sehnat městský byt, nakupují pro ni, vozí jí potraviny, drogerii, oblečení, platí dětem školné, poplatky ve školkách, obědy a většinu pomůcek. Ona díky tomu nemá skoro žádné náklady a všude se chlubí, že jí zbývá hodně peněz. Má se opravdu dobře.
Lži
Nikdo jí to nevěří. Víme, jak to je. Zneužívá té organizace a založila si na dobrosrdečnosti dobrovolníků byznys. Věci, které dostane, okamžitě rozprodá. Má v rukávu dojemný příběh o tom, jak nic nemá a je na tom špatně. Ve skutečnosti se jim směje za zády a jen přepočítává. Už několikrát se na hřišti prořekla, že díky nim nebude muset jít nikdy do práce. Takhle se má dobře a nechce na tom nic měnit. Dětem se ale nevěnuje, křičí na ně, všichni chodí ušmudlaní a špinaví, jsou na první pohled zanedbaní. Často je nechává doma samotné a jde nahánět chlapy. Je to součást její hry. Kdyby byly děti upravené, tak by jen těžko mohla hrát lidem na city. Každému lže, vymýšlí si, dělá z dětí nemocné chudáky. Korunu tomu nasadí, když začne tvrdit, že otec dětí nemá zájem. Pravidelně ho ale vídám, jak je navštěvuje a nosí dětem dárky. Ty ona po pár dnech prodá.
Nevím, jestli se k tomu mám nějak postavit. Mrzí mě, že zneužívá charitu. Pak se nedostává pomoci těm, kteří to skutečně potřebují. Nechci si ale dělat v okolí zle. Vím, že je to mrcha. Bojím se jí. Bůhví, jestli by se to neotočilo proti mně.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
