Změna chování

Partner se chová jako hlupák. Před porodem jsme měli krásný vztah, oba jsme se na dítě moc těšili, nehádali jsme se. S malou se ale jeho chování hodně změnilo. Je z něj sobec a vůbec se o nás nezajímá. Ze začátku trochu pomáhal, ale postupem času nás čím dál víc zanedbával, chodil domů až za tmy. Malou není schopný pohlídat ani pět minut. Hned začne fňukat, že je to moje povinnost. Nemůžu ho poprosit ani o malou pomoc v domácnosti. Na to je moc unavený. Energii nabírá u telefonu.

Na bodu mrazu

Dcera hodně pláče. Je pro mě těžké s ní uvařit, poklidit nebo něco zařídit. Stačí, abych se na pár metrů vzdálila. Pořád křičí. Do toho mě zlobí s jídlem. Každá lžička je boj. Jsem z toho na prášky. Na konci dne, když malá konečně usne a máme chvíli klid, bych chtěla přijít na jiné myšlenky a popovídat si s manželem. Vždycky mi to zlepšilo náladu. Poslední dobou mi ale ani neodpovídá. Nechce se mu mluvit. Jezdí kamionem a nemyslím si, že by toho za den moc napovídal. Když se ho zeptám, kam jel, hned v tom vidí podezření a kontrolu. O nic takového mi ale nejde. Bojím se ho zeptat, aby se nenaštval. Nevím, co má se mnou za problém. Skřípe to mezi námi i v posteli. Nesmím se k němu přiblížit, hned se odtahuje a otáčí na druhou stranu. Je mu na obtíž, kdy se ho dotýkám. Jednou dokonce ukončil sex, protože to nešlo.

Obviňuje mě, že si vymýšlím. Prý mu lžu. Já k tomu ale nemám důvod, mám ho ráda a chci s ním život sdílet. Den předem si s malou naplánujeme, co je potřeba zařídit a obejít. Když ale něco ze seznamu vynechám, nejdeme třeba do obchodu, manžel se naštve, že se nemusím vymlouvat na dceru. Každý ale přece ví, že s dítětem se program mění z minuty na minutu. Když dcera křičí a nemá den, nebudu ji vláčet po obchodech. To dá rozum. Můžu to bez problémů vyřešit jindy.

Už několikrát mi řekl "krávo". Při každé hádce je na mě sprostý, ale já proti němu nesmím nic mít. Musím držet klapačku. Jsem pro něj jenom hysterka. Jako bych neměla právo na názor. Nejezdíme na výlety ani si nic nedopřáváme. Všechno jsou jenom ztracené chvilky a vyhozené peníze. Nechápu to. Má všechno. Navařeno, uklizeno, každý den svačinu do práce. Asi je mu to všechno jedno. Nebo mu nestačí, co dělám. Jsem zoufalá z manžela i z uplakané dcery.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.