Změna kvůli dítěti
Před těhotenstvím jsem trpěla depresemi. Bylo to těžké období a stala jsem se závislou na antidepresivech. Bez pomoci psychiatra bych se jich nikdy nezbavila. Krátce po tom, co jsem je vysadila, jsem otěhotněla. Dlouho jsem se držela kvůli dítěti, ale jsem rok po porodu a všechno se mi vrací. Mimo hlubokých depresí mi diagnostikovali i panické ataky a obsedantně kompulzivní poruchu.
Neklid
Je to nesnesitelné, padám únavou. Neznám míru a nabírám si toho moc. Starám se o dítě, jedu na sto procent. Mám pocit, že dcera vykazuje známky geniality a jsem tím posedlá. Mám pod palcem domácnost, chodím na brigádu, dodělávám si magisterský titul. Bohužel jsem z toho fyzicky i psychicky unavená. Všude vidím nepořádek a špínu. Od rána do večera uklízím. Každý mi tvrdí, že máme uklizeno, ale já jim nevěřím. Něco mě žene za dokonalostí. Ubíjí mě to. Neumím vypnout. Zahlédnu smítko, flíček na dveřích nebo špatně srovnané ovoce v míse a nejsem schopná si ani dopít kávu. Znervózní mě to a musím to jít okamžitě napravit.
Cesta ke dnu
Ráno vstávám kolem páté a končím o půlnoci. Někdy usínám i dvě hodiny. Dokola kontroluji, jestli je zamčeno, jestli je vypnutý sporák, jestli jsou dost nařasené záclony a zatažené závěsy. Poslední měsíc trpím před spaním panickými záchvaty. Je mi horko, motá se mi hlava, chce se mi brečet. Vím, že by mi léky pomohly. Pořád ale kojím a nechci s tím zatím přestat. Psychiatr mi nic nepředepíše. Musím to zvládnout sama, ale cítím, že nejsem daleko od totálního zhroucení. Trápí mě, že jsem taková. Stydím se za sebe.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
