Mimo plán
V šestnácti letech jsem podstoupila interrupci. Poznala jsem pětadvacetiletého muže. Okouzlil mě. Byl jiný a s mými vrstevníky se nedal srovnat. Měl auto, peníze, slušnou práci a vlastní dům. Chodili jsme spolu přes rok. Z oznámení o mém těhotenství nebyli rodiče dvakrát nadšení, ale nechtěli mě do ničeho nutit. Nechali to na vnitřním pocitu a čekali, jak se rozhodnu. Chodila jsem na učňák a sama jsem se cítila jako dítě. Mohla jsem školu přerušit a po čase si ji dodělat, ale neznala jsem nikoho, kdo by se s dítětem ke studiu vrátil. Nedokázala jsem si představit, že by ze mě byla máma. Sotva jsem se postarala o sebe. Bydlela jsem s rodiči, nevěděla jsem, jak to chodí na úřadech. Bez rodičů jsem byla bezradná.
Kdysi dávno
Rozhodla jsem se pro interrupci. Ukončení těhotenství dodnes považuji za správné rozhodnutí. Nikdy na ten den nezapomenu. Slavila jsem svátek. Nevím, jestli by to byl chlapeček nebo holčička. Dnes by ale mému dítěti bylo dvanáct let. Neumím si představit, co všechno by se změnilo. Tenkrát jsem měla na výběr a změnila jsem svůj vlastní osud. Občas mě přemáhají myšlenky, co kdyby. Je zvláštní, že máme možnost ovlivnit životy druhých.
Dnes je ze mě dvojnásobná máma, mám skvělého partnera, dům a auto. Jsem spokojená. Jen těch vzpomínek se nikdy nezbavím.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
