Něco je špatně

S manželem jsme už přes dvacet let. Poznali jsme se už jako děti, bydleli jsme ve stejné části města a vždycky jsme k sobě měli blízko. Překonali jsme pubertu a našli si k sobě cestu. Postavili jsme dům, vzali jsme se, snažili jsme se o dítě. Pořád jsme o tom jenom mluvili a při první konzultaci s lékařkou jsme zjistili, že už jsem několik týdnů těhotná. Z kontroly jsem odcházela nadšená. Na ultrazvuku jsme viděli naši dceru a slyšeli tlukot jejího srdíčka. Po roce jsme se rozhodli pro další přírůstek. Nemuseli jsme se dlouho snažit a narodila se nám druhá holčička. Po druhém porodu jsme si dali od rozšiřování rodiny pauzu a pro jistotu jsem si nechala aplikovat nitroděložní tělísko. Po několika letech jsem ale znovu otěhotněla a my přivítali třetí holčičku. Když bylo nejmladší pět let, potratila jsem v devátém týdnu. Všechny další pokusy dopadly stejně, nezdarem. Samovolné potraty nebo špatný vývoj plodu. Začal kolotoč vyšetření a kontrol. Výsledek mě porazil. Rakovina.

Konec na dohled

V práci mi umožnili alespoň poloviční úvazek, abych přišla na jiné myšlenky. Jinak jsem dokázala mluvit jen o doktorech a nemoci. Vedoucí mi vychází vstříc, jsme dobré kamarádky, ale necítím se moc dobře. Většinu dne jsem zašitá v posteli. Jsem po operaci a podstupuji chemoterapie. Na začátku to vypadalo, že bude léčba úspěšná, ale teď se karta obrací. Všechno ukazuje na návrat nemoci. Na výsledky si ale budu muset ještě počkat.

Žila jsem si jako v pohádce a tuším, že tohle je zřejmě moje poslední kapitola. Holky jsou pro mě vším. Nevím, co bych si bez nich počala. Snaží se mi doma se vším pomáhat a moje rakovina je ještě více stmelila. Ta nejstarší, které je teď sedmnáct, si dokonce našla brigádu. Finančně to sice zvládáme, ale chce si přivydělat na svoje věci a zájmy. Jsem na svoje dcery nesmírně hrdá. O manželovi ani nemluvím. Dává jim to, čeho já teď nejsem schopná. Stará se o ně, pečuje o naše holčičky, jezdí spolu na výlety. Občas vyrazíme všichni, ale musí se mi podřídit. Mrzí mě, že si to neužívají. Jsou sice dny, kdy jsem plná energie, ale poslední dobou jich ubývá. Vím, že se den, který bude můj poslední blíží. Dcery ale budou u manžela v dobrých rukách.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.