Pod jednou střechou

Mám tchyni, se kterou by se dalo vyjít. V mnohém jsem jí vděčná, ale poslední dobou mlčím jenom kvůli manželovi. Tolik bych jí toho chtěla říct, ale nemůžu. Bydlíme ve dvojdomku. V jedné polovině je ona se svým mužem, ve druhé bydlíme my a děti. Celá nemovitost je ale psaná na ni a my splácíme svou část hypotékou. Zrekonstruovali jsme si to. Dovolila nám vylepšit jen naši část, ale pořád nám do toho mluvila. Nenechala nás vybrat barvy výmalby ani dlažbu. Dlouho jsem se přemáhala a nakonec jsem si dupla. Muž se do toho nijak nevkládal, nechce si s matkou dělat zle.

Máme dvě dcery, první je pět let, druhé dva roky. Tu starší vozím ráno cestou do práce do školky a tchyně ji vyzvedává a tráví s ní zbytek dne. Za to jsem jí moc vděčná. Mladší mám celý den s sebou. Do práce odcházím ráno a vracím se až k večeru. A právě to je kámen úrazu.

Ztráta soukromí

Zakázala jsem dětem u tchyně jíst. Skladuje v lednici i týden staré jídlo. Nevadí jí, že je na něm plíseň. Je to bordelářka, muselo by se to všechno hrnout ven rovnou do kontejneru na odpad. Bohužel tráví většinu času u nás, sbírá po mně každé smítko na zemi a tváří se, jak mi pomáhá, protože jsem neschopná postarat se o domácnost. Vynáší mi poloprázdný koš a přehrabuje se v něm, jestli jsem nevyhodila něco, co by se dalo ještě zužitkovat. Mluví mi do výchovy dětí, oblékání, stravování a společného času. U muže nemám zastání. Říká mi, abych nebyla přecitlivělá, protože jeho matka mi chce jen pomoct. Já se o sebe ale umím postarat sama. Bohužel je dům její a tím se moje práva hodně omezují. V době, kdy jsme oba v práci, vytře, zamete, umyje okna. Normálně bych jí za to poděkovala, ale ona pak chodí po vesnici a šíří o mě pomluvy, že se o nás musí starat, protože já to nezvládám. Každý týden se dozvím nějaké nové drby. Tím, že má doma nepořádek a plíseň, se nechlubí. Cizí lidi zve k nám do bytu. Ukazuje jim, jak jsme si to hezky předělali. Dělá to bez našeho vědomí a ti lidé mě pak venku zastavují a chválí náš dům. Plete se i do výchovy a maří moje snahy. Když děti zlobí, popadne je a odvede k sobě na dvorek s tím, že tam se na ně nikdo čertit nebude. Jak pak vypadám? Asi jí to nedochází.

Nejhorší ale je, že se mi přehrabuje ve skříni. Kontroluje mi spodní prádlo. Mám ho rozdělené na dvě části. Jedna je pěkná a čistá, druhá na dny, kdy mám menstruaci. Volá pak na muže a líčí mu, že jsem špindíra. Ten samozřejmě hraje mrtvého brouka a jediné, co mi poradí, abych to neřešila. Bohužel splácíme hypotéku a na nájem daleko od tchyně nemáme prostředky. Nejradši bych popadla děti a utekla pryč. Manžel by ale neodešel, peníze jsou pro něj důležité. Já mám tchyni někde hluboko v sobě ráda, ale občas bych ji radši neznala.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.