Dítě a studium
Otěhotněla jsem neplánovaně. Studovala jsem, a stále ještě studuji, vysokou školu, kterou chci dokončit bez přerušení. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, rozhodla jsem se, že zvládnu obojí, studium i dítě. V době, kdy jsme se s přítelem poznali, jsme oba bydleli u svých rodičů. Dohodli jsme se, že kvůli financím a pomoci s dítětem budeme zatím bydlet u našich.
Dítě a studium mohou být náročné.
Maminčina péče
Přítel se s mojí mamkou nesnáší. Většinou se vrací domů pozdě večer. Tvrdí, že zůstává dlouho v práci, ale mám pocit, že se snaží mým rodičům co nejvíc vyhýbat. Já jsem našim vděčná. Maminka mi hodně pomáhá s dcerou. Hlídá jí, když se potřebuju učit, někdy mi pomůže i s úklidem. Kupuje malé spousty oblečení a hraček. Snaží se, co může, abych měla klid na školu a nemusela si přivydělávat brigádami. Navíc je to i velká psychická podpora. Kdybychom bydleli s přítelem ve svém, byla bych celý den, a určitě i večer, sama doma.
Problémy s alkoholem
Přítel dřív dost pil. Občas se chtěl v opilosti i rvát. Jednou se vrhl na souseda kvůli tomu, že parkoval před naším vjezdem, až chtěla sousedka volat policii. Přestal, až když jsem mu vyhrožovala, že naše dítě už nikdy neuvidí. Stejně se občas o víkendu opije a chová se hrozně. Tvrdí, že je nešťastný, že se u našich necítí dobře, a tak se musí občas napít. Tlačí na mě, abychom se odstěhovali. Jenže už takhle na tom nejsme finančně nejlíp. Kdybychom někde platili nájem, zbyla by nám na všechno jen moje mateřská.
Přítel se rád napije.
Nejistá budoucnost
Přítelovi jsem to neřekla, ale víc než nedostatek peněz mě trápí to, že se na něj nemohu spolehnout, že nebude pít. Takhle mám přece jen jistotu zázemí, ale co když přijde domů opilý, navíc s tím jeho agresivním chováním? Bojím se, že to nezvládnu. Navíc se pořád chová jako malý kluk. Já svoje peníze dávám do domácnosti a do dcery. On je schopen utratit nemalé částky za hry do počítače. Prý si za svoje vydělaný peníze může koupit, co chce.
Jsem zoufalá. Přes to všechno mám přítele ráda a občas si říkám, že bych mu měla dát šanci, abychom bydleli jako normální rodina jen ve třech, ale pak přijdou obavy, že to psychicky nezvládnu. Nechci si to moc připouštět, ale jestli to bude takhle pokračovat, je mi jasné, že nás přítel opustí.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
