Pomocná ruka

Jsem studentka a vydělávám si na různých brigádách, mimo jiné jako chůva. Děti mám opravdu moc ráda a baví mě to. Našla jsem si paní, která sháněla pomoc s tříletým synkem. Měla jsem to k ní jenom pár ulic. Sešla jsem se s ní i s kloučkem a všechno dopadlo na výbornou. Domluvila jsem si pár hodin týdně.

Návyky

Už jsem tam byla třikrát. Pokaždé koupím něco dobrého na zub, většinou ovoce. Vypadá to ideálně, ale bohužel není. Mají doma nepořádek. Nejde o rozházené hračky, to je v domácnosti s dítětem normální. V bytě je špína a štítím se tam na něco sáhnout. Linka je špinavá a pod hromadou neumytého nádobí ani není vidět. Při druhé návštěvě mi to nedalo a chtěla jsem ho umýt. Zabralo by mi to pár minut. Malý si hrál a na chvilku se zabavil sám. Z úklidu mě vytrhla paní, která se vrátila o něco dřív. Byla dotčená, že to dělat nemusím, protože má myčku. Já ale nechápu, proč ji nepoužívá.Vždyť jsou bohatí, mohli by si klidně zaplatit i paní na úklid!

Vrcholem všeho byl moment, kdy si chlapec potřeboval odskočit. Zvládá to sám, ale chtěla jsem ho mít pod kontrolou, mluvila jsem na něj z chodby a šla zkontrolovat, jestli všechno proběhlo bez problémů. Všude byla zaschlá špína, na sedátku odporné a lepkavé fleky. Nevím, jestli to byly zbytky moči. Spláchla jsem, zběžně to vyčistila a šla jsem radši pryč. Udělalo se mi špatně. Nejsem puntičkářka a neuklízím od rána do večera, ale člověk by měl udržovat pořádek. O to víc, když ví, že čeká návštěvu. V ložnici je rozházený toaletní papír a snad dvacet kartáčků na zuby. Mám toho kluka ráda, ale přemýšlím, že se takové brigády vzdám. Necítím se tam příjemně. Možná jsem divná, ale na mě je to prostě moc. Beru, že neuklízí kvůli mně, ale má doma dítě. To si hezké a čisté prostředí kolem sebe zaslouží. Všechno mají doma drahé, ale příšerně špinavé.

Překážka v práci

Paní to bohužel nepřehání ani s výchovou. Jejího syna bez problémů zvládám a vycházíme spolu, ale posledně si vzal nůžky a začal stříhat do všeho, co mu přišlo pod ruku. Chodil do schodů a běhal nahoru a dolů. Nechtěla jsem na něj křičet, tak jsem ho popadla, aby si neublížil. Naštval se a našel ostré nůžtičky na manikúru. Trošku jsme spolu bojovali a musela jsem je schovat na polici, aby na ně nedosáhl. Nevím, jestli mi to za to stojí. Asi bych si s tou paní měla promluvit. Já ale na takové rozhovory moc nejsem. Nechci, aby se naštvala. Jen to myslím dobře.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.