Krach byznysu a neplánované těhotenství
Je mi 27 let a na rozdíl od mých vrstevníků nic nemám. Po maturitě jsem dělala čtyři roky v obchodě, pak jsem s partnerem Jiřím, mimochodem absolventem ekonomické fakulty, rozjela z našich skromných úspor investice a podnikání. A byla jsem jako jeho zaměstnanec. Snažili jsme se, hledali inovace a nové nápady. Chtěli jsme si našetřit nějaké peníze, abychom mohli později založit rodinu. Nic se ale neujalo a ani covid našemu podnikání nepomohl.
Mezitím jsem přišla neplánovaně do jiného stavu. Nechtěla jsem na svět přivést dítě, když nejsme finančně zabezpečeni, jenže jsem se o svém těhotenství dozvěděla, až když bylo pozdě. Dokonce jsem pak přemýšlela, že dám miminko k adopci, ale to jsem nedokázala.
Naše podnikání se zhroutilo a partner nakonec nastoupil do práce. Bohužel mi neřekl, že z podnikání zbyly dluhy ve výši asi 250 000 korun a z investic moc nevzešlo. Naštěstí vše bylo psáno na něj, takže já dluhy nemám, ale u partnera to došlo až k exekucím.
Přemýšlím, že partnera opustím
Takže žijeme z mála a ještě k tomu v nájmu. Dceři je rok a půl a uvažuji o tom, že od Jirky odejdu. Spousta chlapů v jeho věku už má auto a byt, zatímco on je ve 30 na nule. Holku dát do jeslí nemůžu, zaplatila bych víc než vydělala. Hlavně je ještě malinká. Sice se o ní partner postará, i doma uvaří, poklidí, ale jak by byl doma místo práce, zaklepe u nás exekutor.
Přemýšlím, že půjdu k rodičům. Sice mi malou hlídat nemohou, jsou pracovně dost vytíženi a daleko dojíždí do práce, protože bydlí na samotě. Ale zbýval by mi rodičovský příspěvek 10 000 a šlo by z něj šetřit. Jsem tak znechucená z partnera, že mi o těch finančních potížích neřekl dřív, že plánuji utéct a nalézt dceři gramotnějšího tatínka. Momentálně nevidím jiné východisko.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
