Pořád jen slova o únavě

Mám se svým přítelem Davidem dvě děti. O první se ještě zajímal a staral, syna bral sám ven, abych si mohla odpočinout, čas od času doma něco poklidit, vyndal nádobí z myčky a někdy i uvařil. Co se ale narodilo druhé dítě, začal být stále línější. Dcera ho absolutně nezajímala, dokonce si ji ani nechtěl pochovat, když přišel z práce. A zájem u něj opadl i o syna.

Přestal i pomáhat doma. Pokaždé, když přišel z práce, jen si otevřel pivo, sednul na gauč, zapnul televizi, po několika hodinách se přesunul do ložnice a šel spát. Prakticky se nijak nestaral ani o mně. Nepovídal si se mnou, o nějakých intimnostech nemohla být ani řeč. Když jsem se ho zeptala, jestli se něco neděje, vždy jen otráveně odpověděl, že jsem hysterka, že řeším nesmysly a že je prostě a jen unavený z práce.

Únava? Spíš ignorace

Já si ale stále říkala, z čeho může být tak strašně moc unavený, když jen sedí v kanceláři. Nedalo mi to a napsala jsem jeho kolegovi, abych se zeptala, co se u nich v práci děje tak hrozného, že je můj chlap pořád tak unavený. Davidům kolega mi napsal, že David v práci nedělá prakticky nic. Kouká se na filmy, hraje hry a někdy si dokonce dá na gauči šlofíka.

Rychle jsem na Davida udeřila s tím, co jsem se dozvěděla. Z něho nakonec vypadlo, že ho prostě náš vztah už dávno nebaví, nelíbím se mu a že vlastně vedle mě jen přežívá. Tohle už jsem nevydržela a vztah ukončila. Nechápu, proč mi tohle všechno nemohl říct podstatně dřív. Mohli jsme se už dávno rozejít. On by měl ode mě klid, když ho tak nebavím, a já bych se aspoň nemusela dennodenně dívat na jeho otrávený obličej.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Související články