Pořádný vztekloun

Začínám mít pocit, že nezvládám svou dceru. Zanedlouho jí budou tři roky. Už chodí do školky, kde jí všechno krásně jde. Je hodná, krásně papá, má hodně kamarádů. Učitelky ji neustále chválí a jsou s ní nadmíru spokojené. Jenže jakmile přijdeme ze školky domů, naprosto se změní. Pořád jen křičí, kňourá, vzteká se a na všechno říká jen „Ne, nechci!”. Nejde to s ní ani po dobrém, ani po zlém. Snažím se jí všechno v klidu vysvětlit, ale to její „Ne, nechci!” mě dovádí k šílenství. Máme doma ještě jedno dítě, takže se dceři nemůžu naplno věnovat a už zkrátka nevím, jak dál. Občas si říkám, že jsem zralá na Bohnice.

Manžela její chování mrzí

Změny v chování dcery jsme s manželem začali pozorovat ještě předtím, než vůbec nastoupila do školky. Nikdy to ale nebylo tak nesnesitelné jako teď. Když je ve školce, tak si od ní odpočinu, pak se vrátí a já mám už po deseti minutách s ní chuť utéct někam hodně daleko. Vždycky byla jako andílek, ale teď mi přijde jak nevychovaný spratek. Manžel za ní kolikrát jde, sedne si za ní, hladí ji a snaží se jí všechno pomalinku vysvětlovat. Ona se ale hned začne vztekat a opět spustí to svoje „Nechci, nechci!”. Manželovi je to pak velmi líto.

Ať po ní chceme cokoliv, vždycky si jen lehne na zem a začne křičet. Ve školce tohle vůbec nedělá, učitelka říká, že je naše dcera velmi šikovná, ale že zatím moc nechce mluvit. Jinak ale všemu rozumí a poslouchá. Nevím, co se stalo, že se najednou začala chovat takto. Jsem z toho zoufalá nejen já, ale také manžel. Už nevíme jak dál. Netušíme, kde jsme mohli udělat chybu. Stále častěji přemýšlíme o tom, že vyhledáme pomoc odborníka. Doufáme, že nám pomůže a chování naší dcery se zásadně změní. Takhle to dál nejde.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Související články