„Manžela jsem poznala, když mi bylo 18. Byl můj první a já ho milovala celým svým srdcem,“ říká Petra (25) a pokračuje: „Po roce jsem porodila syna Martínka a zdálo se mi všechno ideální. Měli jsme kde bydlet, Martin měl práci a mrňous byl prostě zlaté dítě. Jediné, co mi tak nějak chybělo, byla svatba.“ Tehdy ještě přítel Petry Martin se brzy po svatbě zapletl a nadělal spoustu dluhů, z nichž velkou část napsal na svou mladou přítelkyni a matku jejich malého synka. „Hodně jsem se divila, když mi začaly chodit upomínky a exekuční příkazy. Musela jsem začít pracovat, abych se mohla starat jak o synka, tak o dluhy, které Martin nadělal.“ Petra měla štěstí, že dům, ve kterém s rodinou žila, obývala i její matka se sestrou, které se o jejího malého chlapce mohli starat. „Martina totiž brzy po provalení těchto problémů zatkli za další zlodějny. Zůstala jsem tak úplně sama.“
Snad všichni by čekali, že se Petra ze svého příběhu poučí. „I když jsem se stala terčem lítostivých a pohrdavých pohledů, já jsem na Martina čekala. Milovala jsem ho a říkala jsem si, že chybu může udělat každý.“ Martina po dvou letech pustili z vězení a nedlouho poté se s Petrou vzali. „Chtěla jsem, abychom byli kompletní rodina, a hlavně jsem uvěřila Martinovi, když mi tvrdil, že se napravil.“ Manžel Petry chvíli sekal latinu a vypadalo to, že je nejen úžasný partner, ale také skvělý otec. „Martínek byl z tatínka unešený. A já jsem se radovala z toho, že chce Martin dohnat ty ztracené roky.“ Martin si opravdu svého syna užíval, ale dluhy, které stále splácela teď už jeho manželka, neřešil. Namísto práce zůstával doma a nechával pracovat Petru. „Vymlouval se na to, že ho se zápisem v rejstříku nikdo nezaměstná. A já se nepídila po tom, jestli něco hledá. Říkala jsem si, že se aspoň postará o synka.“
Martin práci ale ani nehledal a o malého Martínka se většinu času starala babička nebo učitelky ve školce. „Martin měl za mými zády jinou zábavu. Už sice nedělal dluhy, ale začal si s mou sestrou. Vyplavalo to na povrch, když sestra otěhotněla a jeho určila jako otce.“ V tu chvíli se Petře zhroutil život a konečně otevřela oči, ze kterých spadly růžové brýle. „Přišla jsem najednou o dva blízké lidi. Manžel mě opustil, ale neodešel daleko. Jen o patro výš, kde žije s mojí sestrou. A vychovávají jejich syna Adama.“ Kromě toho se Petra se sestrou přestala úplně bavit. Jediný, kdo při ní v těžkých chvílích stál, byla matka. „Bylo to pro ni taky těžké období. Samozřejmě nešlo, aby se rozhodla mezi mnou a sestrou, ale snažila se.“
Petra se v současné chvíli snaží ze společného domu odstěhovat, ale finanční situace to příliš nedovoluje. „Pořád splácím manželovy dluhy, které nadělal. A musím se postarat o malého, takže peníze nazbyt nezbývají a bydlení je drahé. Tady platíme jenom služby, o nájem se starat nemusíme, jenže to nemůže přebít to, že žiju v domě s manželem, který mě opustil kvůli mé sestře.“ Přesto Petra nedělá nikomu naschvály a nechává otce, aby trávil čas s prvorozeným a ani nebrání vztahu mezi bratranci. „Ani nevím, jestli jsou to bratři nebo spíš bratranci,“ říká Petra s trochou nadsázky a dodává: „důležité je, že si rozumí.“
Znáte podobný neuvěřitelný příběh? A co byste Petře v její situaci poradily vy?