Na vlně pohody

Podala jsem příteli nákupní seznam a věnovala se Matějovi. V půl roce už ho válení sudů nebavilo a ze všech sil se snažil zvedat zadeček a pomalu couvat. S dítětem můj život nabral nový směr, ve dvou to mělo také svoje kouzlo, ale ve třech je to paráda. Jen, co zabouchly dveře, došlo mi, na co jsem zapomněla. Vyklonila jsem se z okna a křikla na Tomáše, ať nezapomene na dvoje vlhčené ubrousky.

Tušení

Čas s Matějem utíká jako voda a když se setmělo a přišel čas koupání, rozhlédla jsem se po bytě a uvědomila si, že se Tomáš ještě nevrátil. Vyťukala jsem jeho číslo, ale na druhém konci se nikdo neozval. Občas jedná ve zkratu a kývne na zběsilou akci svých povedených kamarádů. Určitě ho přemluvili kumpáni z mysliveckého spolku. Nechtěla jsem dělat rozbroje a být za stíhačku, a tak jsem se dál věnovala synkovi. Když usnul, rozvalila sem se do postele a ruku přehodila přes prázdné lůžko. Nebyl tam a ani se neozval. To se mu nepodobá. „Ráno zjistím víc,“ řekla jsem si. Snažila jsem se usnout, ale hlava mi třeštila a poléval mě studený pot. Něco nebylo v pořádku. Přecházela jsem po místnosti jako nasupený kohout a přemítala, proč mi nedal vědět. Krátce po půlnoci jsem došla nakojit synka a padla únavou.

K neuvěření

Probudila jsem se do deštivého rána. Jen co jsem si promnula oči, ozval se z vedlejší místnosti Matěj a vynucoval si mou pozornost. Nakrmila jsem ho a položila do postele mezi plyšové hračky. To ho snad na chvíli zabaví. Znovu jsem vytočila Tomášovo číslo. Nic. Ani jeden z jeho kamarádů nevěděl, kde by mohl být. Zalarmovala jsem policii. Po neurčitém hovoru mi řekli, abych se stavila osobně. Bylo mi jasné, že je zle. Matěje jsem dovezla k mámě a se strachem o svého muže jsem vyrazila na policejní stanici. Po zevrubné identifikaci a mnoha důkazech, že jsem jeho dlouholetá družka, jsem zjistila, co se ve skutečnosti stalo.

V tichosti

„Měl velké dluhy na alimentech za své děti z prvního manželství. Měli jsme ho na mušce už dlouho.“ Byl rozvedený, měl děti a bývalou ženu. Odmítal je zabezpečit. O ničem se nikdy nezmínil. Lhal mi přímo do očí. Vyšla jsem ven a obličej skryla do dlaní. Mámě jsem nic neřekla, ale dlouho jsem to tajit nemohla. Každý víkend jsme k ní chodili na nedělní oběd. A navíc ho všichni v naší rodině měli rádi. Byl tak hodný, pracovitý a zábavný. Doma jsem si sundala zásnubní prstýnek a schovala ho s polovinou naspořené částky na společné bydlení do obálky. Tu jsem položila do rohu místnosti.

Měli ho propustit za půl roku. Měsíc před koncem jeho trestu jsem vyplnila formulář s žádostí o změnu Matějova příjmení. Nesnesla bych, aby nesl jméno po lháři. Složila jsem kauci za byt a i se synkem se přestěhovala do vedlejšího města. Svým způsobem jsem na sebe pyšná, zvládla jsem rozchod s grácií, ale na vážný vztah nemám prozatím odvahu.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.