Marta si na každém setkání s kamarádkami stěžuje na jedno jediné – na manžela, který je po ztrátě práce doma a každým dnem protivnější. „Nejen, že musím rodinu už čtyři měsíce živit, protože jeho odstupné padlo na opravu domu, ale hlavně musím snášet ty jeho kyselé obličeje a vrčení,“ popisuje. Má pravdu. Její manžel se totiž nedokázal vpravit do své nové, snad dočasné, role, a místo aby Martě její současnou situaci ulehčil, ještě ji zhoršuje.

  • „Místo aby mi pořádně pomohl s dětma, když je doma, tak dělá to, co předtím, takže skoro nic. Já ráno chystám dětem svačinu, já je vypravím do školy, ode mě se čeká, že po cestě z práce nakoupím a ještě uvařím, aby měl na oběd doma teplé jídlo. Když jsem chtěla nějakou změnu, tak jenom vrčel, že to je ženská práce.“

Marta má smůlu, že její muž patří k těm, co věří skálopevně na rozdělení rolí. Dokud vydělával, tak to v ničem vcelku nevadilo, protože ona si vždycky řekla: tak co, já sice doma dřu víc než on, ale on zase zaplatí dovolenou, dětem kroužky a cokoli si řeknu do domácnosti. Fungovalo to, jenže ty časy jsou pryč.

  • „Nejradši bych ho zabila. Pořád se hádá kvůli maličkostem, strašně se doma nudí, nechodí skoro mezi lidi. Přestal chodit i na fotbal, když jsem se ptala proč, tak jenom zavrčel, že je to jeho věc. Já myslím, že je to proto, že se před ostatními stydí, že nemá práci.“

Za ztrátu místa přitom nijak nemůže, když se položila dílna, v níž pracoval, ztratilo místo pět zaměstnanců. Tři už práci našli, ale ne v oboru. „Promězamě ať třeba vybaluje v supermarketu krabice, jen ať nesedí doma. Taky by nosil aspoň nějaké peníze. Ale to on dělat nepůjde, to je pod jeho úroveň.“ Domácí napětí se pak odráží ve všech oblastech života. Nad každým výdajem na Vánoce se manžel rozčiluje na sex úplně zapomněl. Ani Martu nepohladí, chová se, jako by mu dělala schválnost, že ho živí ze svého platu. „Vím, že to nemá jednoduché, ale já doprčic taky ne. Nevím, jak dlouho se vydržím chovat snesitelně a podporovat ho psychicky. Mám totiž taky jenom jedny nervy.“

Ztrátu práce nesou muži obvykle tíže než ženy, protože odporuje jejich tradiční roli živitele rodiny.

Jejich psychické reakce jsou opravdu silné. Naštěstí tady ještě nejsme jako v USA, kde se od počátku ekonomické krize nesmírně rozšířil počet střelných útoků propuštěných mužů na své bývalé zaměstnavatele či kolegy. Není ani výjimkou, že obrátí zbraň také proti rodině. Nakonec se obvykle zastřelí sami. Tak to vypadalo například u osmadvacetiletého Michaela MacLendona, který po ztrátě práce nejprve zastřelil svou matku a psy a pak zapálil dům. Pak se vydal střílet do blízkého města a nakonec se sám zastřelil v kovodílně, kde do té doby pracoval.

  • Problémem pro muže je kromě ztráty výdělku také to, že ztrátou práce ztratili společenskou prestiž a kontakt s kolegy, tedy lidmi, s nimiž pravděpodobně trávili více času než s rodinou. Obvykle se do svého bývalého zaměstnání stydí chodit a bývalí kolegové zase mají potíže se ozvat jim – ti zase mají pocit viny nebo studu za to, že oni práci stále mají.
  • Muži mají také potíže přijmout místo „pod jejich úroveň“, zvlášť pokud jejich post byl prestižní. Ženy jsou v tomto pragmatičtější – je potřeba nosit peníze, tak o tom moc nepřemýšlejí.
  • Někteří muži dokáží najít na situaci pozitiva. Mohou se více věnovat rodině, domácím pracem a koníčkům. Dokáží si pár měsíců doma užít, pokud tedy dostali odstupné a vědí, že práci brzy najdou. To ale pochopitelně není obvyklý model.
  • Pokud si už žena neví s manželem rady, měl by nastoupit někdo zvenčí. Může poprosit příbuzné nebo kamarády, aby s ním situaci probrali a naznačili mu, že by měl vzít i práci, která se mu nelíbí. Samozřejmě bez informace, že jsou „navedení“ od manželky.
  • Zásadní je pro udržení vztahu víra, že partner opravdu dělá, co může. A že to spolu zvládnete. Můžete mu pomoct hledat v inzerátech a zadávejte mu co nejvíc domácích prací. Měly by být ale mužského druhu, pokud se ještě nesmířil s tím, že muži také mohou žehlit nebo nakupovat dětem oblečení. Určitě potřebujete vymalovat, opravit plot nebo posekat zahradu.