Diskutujte: Jak často se líčíte? Máte dostatek sebevědomí i nenalíčená? Kolik měsíčně utrácíte za kosmetiku?

Iveta má problém. Nedávno ji opustil přítel a jako důvod mimo jiné uvedl, že by chtěl „normální holku“, která každé ráno neletí do koupelny, aby na sebe „naplácala vrstvy barev“.

„Poslední kapkou byl asi náš víkend na horách s přáteli. Foukal silný vítr, slzely mi oči,“ líčí Iveta a snaží se neplakat, aby se jí nerozmazal dokonalý make-up. „Každou chvíli jsem se kontrolovala v zrcátku a opravovala si oči,“ přiznává Iveta. Přátelé si ji napřed dobírali a později se ptali, jestli to opravdu myslí vážně.

„Radim se mi po celý náš vztah pokoušel říct, že mě má rád takovou, jaká jsem… To zní ideálně, jako z filmu o Bridget Jonesové, že? Ale já to nevnímala. Do koupelny se nalíčit jsem se snažila zmizet ještě dřív, než mě ráno stačil zahlédnout. Odličovala jsem se až hluboko v noci, kdy už partner většinou spal.“

Příběh téhle závislosti začíná podle psychologa už v Ivetině dětství. „Jsem blondýna, nevýrazný typ, kterému se lidově říká šedá myš. Jsem po tátovi, ale maminka a obě sestry jsou výrazné tmavovlásky s černými řasami i obočím. Sestry se mi dost posmívaly, že jsem vycmrndlá bledule a maminka mi dala první kosmetiku už když mi bylo dvanáct. Myslela to dobře, ale já z toho pochopila, že je čas, abych se sebou něco udělala.“

Už první výplatu z brigády Iveta utratila v drogerii za kosmetiku. „Strašně se mi líbí všechny ty barvy a vůně… Každý měsíc utratím nejméně pět tisíc korun za zkrášlovací prostředky, pídím se po trendech v nejrůznějších časopisech, někdy ani nemůžu spát, když myslím na nějakou rtěnku nebo lak na nehty, který jsem viděla na fotkách. Nemám pokoj, dokud si ho nedonesu domů.“

Průzkumy ve Velké Británii ukázaly, že se 98 % Britek nedokáže zcela vzdát kosmetických přípravků, ani jejich nákup výrazně omezit. Psychologové už počet žen, závislých na líčení, monitorují, přestože tato porucha zatím nemá jméno.

Iveta sama svůj problém nevnímala. „Co je špatného na tom, že se snažím vypadat hezky?“ K psychologovi ji objednala kamarádka. „Ještě když jsem tam šla, měla jsem pocit, že spíš proberu s odborníkem své trable s muži, než abych se s ním bavila o nějakém líčení. Vyvedl mě ale z omylu a vysvětlil mi, že mám opravdu problém. Teď jsem teprve na začátku cesty k vlastní identitě. Že bych vyšla ven nenalíčená si nedokážu vůbec představit. Dokážu už ale ráno vstát a dát si snídani před tím, než se začnu krášlit. Zatím ale nevím, jestli bych toho byla schopná, kdyby vedle mne znovu žil nějaký muž.“

Otázky, které byste si měla položit:

  • Neutrácím za kosmetiku víc, než mi dovolí rozpočet?
  • Dokážu se ovládnout a rtěnku (řasenku, stíny…) si nekoupit, protože je ve skutečnosti nepotřebuji?
  • Zvládnu se před partnerem pohybovat nenalíčená a cítit se dobře?
  • Nemyslím neustále (nebo často) na to, že by se můj make-up poničil?
  • Nedává mi okolí soustavně najevo, že to s líčením přeháním?
  • Není pro mě problém vyhodit kosmetiku, kterou už nepotřebuji nebo má prošlou lhůtu spotřeby?
  • Najdu sama na své tváři něco, co se mi líbí, aniž bych se musela líčit?