Diskutujte: Jak se k vám chovají kolegové? Jaká je atmosféra u vás na pracovišti?

Mohlo by vás také zajímat: Příběh Marie: Mám spát se šéfem, abych nepřišla o místo?

Hanka má nervy nadranc. Nastoupila po mateřské do velké přepravní firmy, na místo referentky do kanceláře k dalším šesti referentkám. Mají stejnou pracovní náplň, Hanka to nepovažuje za práci snů, ale se dvěma dětmi byla velmi ráda, že vůbec nějakou práci našla. Má sice ekonomické vzdělání vyšší než většina kolegyň, ale pokorně se od nich učila všechno, co bylo potřeba. „Rozhodně jsem jim svoji školu nijak nepředhazovala, ale pak se najednou začalo stávat, že jsem slyšela uštěpačné poznámky – ´když máš tu školu, tak si to vypočítej sama´ a podobně,“ říká. Nerozuměla tomu, ale slovní útoky se začaly stupňovat, kolegyně jí najednou nebyly ochotné s ničím pomoct nebo vzít za ni práci, když potřebovala s dětmi k lékaři.

Během několika měsíců se to pořád zhoršovalo

"Nejsem typ, co by se uměl takovým věcem bránit, nevím, co proti mně najednou mají. Před rokem, když jsem nastupovala, to vypadalo, že se celkem skamarádíme. Teď vím, že mě pomlouvají, kdykoli vyjdu z místnosti. Mám podezření, že mi dokonce schválně nevyřizují vzkazy od vedoucí. Potom vypadám, jako že na práci kašlu a nestíhám ji. Když jsem se to ale pokoušela vedoucí vysvětlit, řekla mi, že se mi určitě jenom něco zdá. Prý všechny zná déle než mě a určitě by žádná z nich nic špatného nikomu neudělala.“

Hanka se v práci cítí čím dál hůř, vlastně se tam každé ráno skoro bojí chodit. Ale nemůže si vybírat, volná místa nejsou na každém rohu. Navíc se proslýchá, že i její firma bude muset z každého oddělení někoho propustit. Tady se asi dá najít i důvod změny chování původně vlídných kolegyň. Když má někdo vypadnout, tak ať je to ta nová, ne? „Je možné, že to tak dopadne,“ připouští Hanka. „Protože vedoucí si teď určitě myslí nejen to, že jsem neschopná a práci nezvládám, ale navíc že jsem potížistka. Jenže jak se proti tomu bránit, to nevím.“

„Spiknutí“ na pracovišti není typické jenom pro kanceláře

Například modelka Hana Mašlíková tvrdí, že se proti ní spikly kolegyně modelky a vyštípaly ji z prestižní módní přehlídky spodního prádla. „Já jsem nemohla na jednu zkoušku, dopředu jsem to hlásila, ale ony začaly tvrdit, že jsem primadona a mám zvláštní podmínky,“ říká s tím, že je jí to líto. Svět modelek je v tomto ohledu obecně krutý – v tvrdé konkurenci nejde jenom o práci, ale často také o muže, potenciální manžele.

Mobing: Proč to lidé dělají?

Obecně proto, že se bojí konkurence. Může to být tak, že oběť ohrožuje jejich postavení nebo zavedená pravidla, nemá že má něco, co jí ostatní kolegové závidí. Někdy k takovému chování nahrává osobnost oběti – stejně jako u šikany dětí ve škole. To, že se ale někdo chová odlišně nebo zvláštně, ale samozřejmě nikterak neopravňuje k jeho trápení. Na vině je často také špatná firemní kultura, která takové jednání toleruje a neřeší.

  • Mobing může vést až k sebevraždě oběti! Podle některých údajů je důvodem až pětiny sebevražd. V Česku prý zažilo podobnou šikanu na pracovišti 16 procent lidí.

Jaká je obrana proti mobingu?

Důležité je konat hned od začátku. Na rozdíl od školních dětí, které nemají životní zkušenosti a těžko se šikaně brání, je Hana dospělá osoba, odpovědná za vlastní osud. Když se jí nepodařilo najít zastání u přímé nadřízené, musí se obrátit na vedení firmy. Možná to nebude jednoduchý boj, ale pokud jí místo za to stojí, musí se bránit. Bude si potom také více vážit sama sebe.