Mám tu neúžasnější rodinu na světě; nejkrásnější a nejroztomilejší dvouletou Pavlínku a toho úplně nejhodnějšího chlapa pod sluncem. Oba je miluji a oni milují mě. Vše má ale drobný háček, Pavel, můj manžel, není pokrevním otcem Pavlínky, a to i přestože mě doprovodil k porodu a byl prvním, kdo dcerku choval. Otcem naší holčičky je Pavlův nejlepší kamarád z vysoké, se kterým jsem tři roky žila, milovala ho a plánovala svatbu i rodinu. Jenže můj život se rozhodl ubírat úplně jiným směrem, než bych si kdy pomyslela.
#clanek|3521594|3521044#

Plánovali jsme svatbu a společnou budoucnost
S Matějem, mým bývalým partnerem jsem chodila pět let a tři roky jsme spolu bydleli. Plánovali jsme svatbu, koupi bytu a později i miminko. Jenže plány nás poněkud předběhly. Tedy vlastně jen jeden „plán“. No, zkrátím to, neplánovaně jsem otěhotněla. Z dvou čárek na testu jsem měla obrovskou radost a strašně jsem se těšila na reakci Matěje, který měl děti moc rád a posledních pár měsíců jsme o nich i často mluvili. Jenže Matějova reakce byla zvláštní: „Hm, Anet, jsi si fakt jistá? A co budeme dělat, ještě to můžeš nějak zařídit ne?“ Vůbec jsem nechápala, jak to Matěj myslí – no tak bude dítě dřív než svatba a byt, co na tom? Věk už na to ostatně máme a oba děti chceme.
Jeho milenka mi řekla, že si ho miminem nepojistím
Nicméně vše jsme si nakonec vyříkali, a shodli se na tom, že si miminko necháme. Bohužel jsem asi díky své radosti, zamilovanosti i euforii tak nějak přehlédla, že Matěj z mého těhotenství vůbec není u vytržení tolik, jako já. A brzy se ukázalo proč – ve všem byla pochopitelně jiná žena! Nechci zabíhat do podrobností a nechci příliš vzpomínat, ale ta „dáma“ mi jednoho dne zavolala a oznámila mi, že si Matěje tím neplánovaným „harantem“ nepojistím, neboť už půl roku miluje ji! Nevím, zda vše umocnily těhotenské hormony, ale má reakce byla bleskurychlá a vůbec se nehodila k mé budhistické duši. „OK, madam, tak si za dvě hodiny dojeďte pro Matějovy kufry, já se teď půjdu vyzvracet a pak mu je sbalím, moc toho tu není. Jen pro vaši informaci; zvracet nebudu kvůli těhotenství, to si užívám a nadále užívat budu!“ A co jsem řekla, to jsem udělala, a to do puntíku!
Velkou oporou mi byl přítelův nejlepší kamarád
Od třetího měsíce těhotenství jsem žila v našem společném bytě sama. Velkou oporou mi byla má skvělá maminka a také Matějův nejlepší kamarád, náš společný přítel Pavel. Ano, můj nynější partner a opravdový táta naší Pavlínky. Byl to Pavel, kdo mě vezl do nemocnice, když jsem lehce krvácela, kdo se mnou šel na odběry plodové vody kvůli špatným výsledkům krevních testů, kdo mi pomáhal nakupovat nábytek do dětského pokoje a kdo semnou nakonec jel v den „D“ i do porodnice. Ale to jsme ještě nebyli partneři, jen kamarádi.

Smutek, radost i dojetí v jednom jediném okamžiku
„Pavle, prosím, zůstaň tu se mnou, já se strašně bojím!“ špitla jsem nesměle, když jsme vystupovali před porodnicí z auta. „Anetko, to víš, že s tebou zůstanu, a když mi to dovolíš, tak navždy.“ řekl Pavel, načež zrudl a hrozně se omlouval, že to teď říkat rozhodně neměl. Já na přemýšlení natož odpověď neměla sílu, chytla jsem Pavla za ruku a drtila ji v pravidelných, stále se zkracujících intervalech. Pavlínka byla na světě během půl hodiny! Ani jsme nestačili vyplnit papíry. „Tak tatínku, pochovejte si tu svoji uspěchanou princeznu, pak ji půjdeme společně přeměřit a zvážit a maminku vám zatím trochu zpravíme.“ řekla Pavlovi porodní asistentka. Pavel chtěl cosi říct, ale já se zmohla jen na: „Jdi, prosím.“ Pavel se ke mně naklonil a dal mi pusu. Byla jsem jak v mrákotách, vše mi přišlo jak z absurdního filmu; brečela i smála se zároveň, prožívala jsem smutek, radost i dojetí v jednom jediném okamžiku.
První pusa? V porodnici!
Druhý den se Pavel objevil v porodnici s obrovskou kyticí růží a tunou dobrot. Ale i já pro něj měla překvapení, i když jsem trochu pochybovala, zda jsem „nepřestřelila“, dcera totiž nedostala jméno Ela, jak jsem plánovala, ale Pavlínka. Ten den jsme se poprvé objali a políbili se a já se dověděla, že mě Pavel miluje už od našeho prvního setkání. Jenže Matěj byl tenkrát rychlejší. Paradoxní je, že i mně se tehdy líbil víc Pavel, jenže Matěj byl prostě akčnější a Pavel vedle něj vypadal, jako by o mě vůbec neměl zájem.

Zůstaň, budu moc ráda.
Byl to pochopitelně Pavel, kdo mě vezl z porodnice, má maminka nemá řidičák a také má sníženou hybnost, celé těhotenství mi byla sice velkou psychickou oporou, ale prakticky mi pomáhat nemohla.
Když jsme dojeli domů, zeptal se mě Pavel: „Anet, mám tu s tebou a Pavlínkou zůstat? Já mám zítra volno, žádný problém by to pro mě nepředstavovalo.“ Odpověděla jsem naprosto spontánně: „Zůstaň, budu moc ráda.“ Pavel zůstal, a zůstal už napořád. (Ani nevíte, jak moc jsme se oba těšili, až mi skončí šestinedělí ??…) Život je někdy opravdu vtipný: nejdřív dítě, pak sex a až nakonec svatba.
Líbí se vám Kafe.cz? Čtete rádi naše články? Přidejte se k nám i na Facebooku!