Nemáme v Evropě příliš dobré vysvědčení. Mnohé vyspělé státy (vévodí jim především Švédsko) se mohou do statistik dětských úrazů dívat mnohem klidněji. Česká republika se sice zlepšuje, ale pomalu. Leccos samozřejmě ovlivnit nemůžeme, faktorů je mnoho. Ale rodičovská prevence patří k vůbec nejdůležitějším.
Takže... Jsou-li pro vás následující informace nové, protože jste se rodiči stali nedávno, čtěte pozorně. Pokud máte pocit, že jste totéž už slyšeli mockrát, čtěte znovu a rovněž pozorně. O odbornou spolupráci jsme tentokrát požádali MUDr. Petra Havránka, přednostu kliniky dětské traumatologie Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho zkušenosti se počítají na desítky let praxe.
Poznámka autorky: Při hledání kanceláře pana doktora jsem se ocitla i v čekárně příjmové ambulance. Ošetření nebo převaz potřebovalo tolik dětí, že jsem oněměla. „Běžný jarní den. Venku je hezky,“ usmála se unaveně hodná sestřička. A to je všem jasné, že o prázdninách bude nejspíš zase hůř...
1. Program jako alfa a omega
„Riziko úrazu logicky vyplývá z toho, jakým způsobem dítě bude prázdniny trávit,“ snaží se širokou tematiku shrnout doktor Havránek. „Řekl bych, že jsou tak tři až čtyři hlavní kategorie. Netvrdím, že se dětem nic nestane, ale nejbezpečnější je trávit volný čas s rodinou. Jsem všemi deseti pro to, aby rodiče organizovali dětem sportovní vyžití, volný čas nebo nějaké prázdninové dobrodružství a byli přitom s nimi..“
Ani tábory vedené zkušenými instruktory nejsou příliš rizikové. „Děti hlídají lidé, kteří tomu rozumějí a většina zábavy je také organizovaná. Znovu – netvrdím, že se nemůže nic stát, ale riziko není zdaleka tak vysoké, jak si mnozí lidé myslí.“
Třetí varianta – prázdniny u prarodičů. Velmi záleží na tom, do jaké míry se dědeček nebo babička dětem věnují. „Vypustit vnoučata do lesa a celý den nevědět, co přesně dělají, není úplně šťastná varianta.“
A vůbec nejnebezpečnější je nechat děti bez prázdninového dozoru zcela.
„To je úplně jasné. Zejména mladší školní děti jsou ohroženou skupinou. Víc úrazů než venku s kamarády se jim často stane doma. Protože jejich invence je nesmírná. Máme tady dobře pohybově vyvinuté dítě, nesmírně zvídavé, s minimem obranných mechanismů. To jsou ingredience pro malér.“
2. Vyroste z toho?
Dá se říct, že v určitém věku na sebe začnou být děti opatrnější? „Nedá,“ soudí doktor Havránek. „Je to nakonec dobře, že děti posunují své hranice a zkoušejí něco nového. Znamená to, že se vyvíjejí. Doopravdy pozor na sebe dává až dospělý člověk a stejně neuhlídá všechno.“
Každá věková skupina má ovšem to „svoje“. Malé děti se častěji opaří, školkové děti válčí s klouzačkami, školáci padají z kol, bruslí, lyží a prolézaček, teenagerovi jistě hrozí méně, že vběhne pod auto bez rozhlédnutí, ale zato si zábavu (například ve skateparku) skoro určitě organizuje na hranici svých fyzických možností a úraz mu hrozí taky.
Děti
3. V hotelu na dovolené
Právě jste dorazili do hotelu. Za okny například tuniská Djerba. Čeká vás dovolená s dítětem ve zcela neznámé zemi a zkontrolovat možné „nástrahy“ se vyplatí. „Pokud je to cizina, kde nejsou normalizované evropské stavební standardy, tak je dobré seznámit se se stavebními prvky, které by mohly představovat největší nebezpečí,“ myslí si Petr Havránek. „To znamená ověřit pevnost zábradlí, rozestupy šprušlí v zábradlí, protože je známo, že kde malé dítě prostrčí hlavičku, tak už protáhne celé tělo. Prošel bych hotelový pokoj, podíval se, kde jsou zásuvky a zkontroloval bych, jak moc horká teče voda v koupelně. Na to se málo myslí a přitom dětem stačí k ohrožení života 60 – 70 stupňů z kohoutku.“
Ani na dětská hřišťátka v hotelovém areálu neposílejte děti bez předchozí kontroly.
A jestliže mají betonový povrch, vůbec je tam nenechávejte samotné. „Hodně úrazů vzniká na plastových dětských skluzavkách. Zkontrolovat, jak moc je to pevné a jak moc to klouže nebo neklouže, zabere pár minut. A je to důležité.“
4. Proboha, co je ti?!
Většina rodičů se nechová při úrazu dítěte ani trochu racionálně. Dá se to pochopit lidsky, lékaři by však potřebovali, abyste zachovali ždibec rozvahy. „Reakcí většiny maminek je k dítěti přiskočit, hned ho zvednout k sobě, třást jím, tisknout ho. Já to chápu, ale dobře to není. Mnohem víc by nám pomohlo, kdyby rodiče alespoň obhlédli, v jaké poloze dítě skončilo, kam se přesně uhodilo, jak a jestli reaguje a podobně. Takové informace jsou pro nás nesmírně důležité, ale často se nám jich nedostává.“
Děti
5. Páni kluci v obvazech a sádře
Jsou děvčátka, která se fyzicky klukům směle vyrovnají. Procentuálně si však více letních úrazů především ze sportu „vykoledují“ kluci (až 70 %). Vede je jejich přirozená soutěživost ve skupině.
6. Bez helmy ani ránu
„Patřím mezi velké propagátory ochranných pomůcek, ať už jsou to helmy, nebo chrániče a rukavice,“ hlásí se ke svému přesvědčení doktor Havránek. „Pracuji v oboru už dlouho a nejsem nejmladší, tak jsem přímým svědkem toho, že teprve jejich používání nás v otázce bezpečnosti dětí posunulo blíž státům jako je Německo nebo Rakousko... O Švédsku mluvit nebudu, to je nám pořád na míle vzdálené.“ Naštěstí jsme už prý překročili magickou hranici toho, že mít helmu je ostuda. „Při každém úrazu už se rovnou ptáme: Měl helmu - neměl helmu? Byl připoutaný? Nasadil si chrániče? Poučenost rodičů už je naštěstí veliká. Přestože by se našly mezery. Třeba v televizních reklamách, kde jede celá rodina na kole a často mají helmu jen děti, nebo vůbec nikdo. Osobní příklad je přitom strašně důležitý. Dítě, které vidí v helmě rodiče, si ji nasadí.“
Děti
7. Mohou za to rodiče?
Za každý úraz malého dítěte je zodpovědný rodič, zní přísný hlas některých odborníků. Pan doktor Havránek díky svým zkušenostem a lidskému přístupu tak radikální není. „Nemohl bych se pod to s klidným svědomím podepsat. Rodiče jsou různí, stejně jako jsou různé děti. Úrazy se stávají z mnoha důvodů – jen v minimu případů by se dal označit „viník“, nebo jak to nazvat. Když zcela pominu zvláštní kategorii zranění z týrání, tak mě samozřejmě mrzí, pokud se zraní děti jen proto, že na ně dospělí nedohlížejí a měli by – to jsou většinou případy ze sociálně slabších rodin. Samozřejmě, jsou určité úrazy, a patří k nim zejména popáleniny, které se považují za zaviněné rodiči, byť z nedbalosti.“
Na druhou stranu... Bát se úrazů a nedělat s dětmi nic, to by doktor Havránek absolutně nedoporučil. „Je žádoucí, aby děti jezdily od určitého věku na kole, koloběžce, bruslích... Aby běhaly, skákaly. Důležité je chránit se pomůckami, pokud to jde, dítě poučit a hlídat přiměřeně věku a jeho schopnostem. Zároveň ale všichni určitě víme, že se prostě něco stát může, i kdyby celá rodina stála zrovna kolem.“