Začali jsme totiž vzpomínat. Povídali jsme si o dárcích, které nám z dětství utkvěly v paměti, a od toho byl už jen krůček vyhrabat z domácích šuplíků staré vánoční fotky. Tak vám je posíláme pro pousmání a ty vzpomínky přidáváme taky.
Kromě toho, že vám opravdu přejeme krásné Vánoce, šťastný Nový rok 2012 a ještě spoustu dalšího pěkného :-)

Jana – šéfredaktorka Kafe.cz
Milovala jsem svoje skleněnky s vrtulkami uprostřed, které jsem kdysi dostala pod stromeček. Zvlášť jednu duhovou. Měla pro mě zvláštní kouzlo i v tom, že sáček mojí mladší sestřičky shodou okolností žádnou takovou raritu neobsahoval. Alenka mi moji skleněnku hrozně záviděla, ale já ji hlídala jako oko v hlavě. Jednoho dne můj poklad zmizel. Vyrobila jsem takovou scénu, že hledala celá rodina, nebyla píď, kterou bychom vynechali. Ztichlá Alenka byla rodiči dokonce prohledána, ale nic. Až na nedávné oslavě mých pětatřicetin se moje mladší sestra přiznala, že skleněnku snědla :-)

Katka – editorka webů Kafe.cz a Mojeastrologie.cz
Velmi vděčným dárkem mi byl právě tenhle exotický fešák (černoch - viz foto), i když jsem si to pod stromečkem o svých prvních Vánocích sotva uvědomovala. Přebýval u babičky a dědy a hráli jsme si s bráchou s ním (nebo se po něm váleli) celé dlouhé roky. Na tu dobu to byla asi dost originální hračka, minimálně tak, jak vzácným se mohl tenkrát jevit opravdický černoch třeba na Václaváku. Je mi trochu líto, že jsme si ho stejně jako poníky, lego a barbíny neschovali ve sklepě, třeba bychom ho zas jednou s povděkem vytáhli.

Jiřina – vedoucí on-line obsahu
Mé dětství je již tak daleko, že si vůbec nic nepamatuji. A takový stupeň stáří, ve kterém se jen vzpomíná na dětství, je zatím v nedohlednu, takže opravdu nevím :-) Nejlépe prý funguje čichová paměť, matně tedy tuším, jak Vánoce v mém dětství voněly: kombinace jehličí, kapajícího horkého vosku a prskavek. Možná to bylo to nejhezčí :-)

Petra - astistentka
Na svůj nejmilejší dárek si moc nevzpomínám, ale panenku na fotce jsem měla ráda a dlouho jsem po ní toužila, takže je možné, že to byla právě ona.

Miloš – webdesigner
„Nedokážu si v tuto chvíli vybavit konkrétní dárek který by mi v mém útlém věku udělal velkou radost. Mám ale zafixovanou krásnou vzpomínku na dárek od babičky, který jsem dostal, když mi bylo 6 let – sadu barevných tužek a papírový blok s několika ručně nakreslenými obrázky právě od babičky, které se mi tolik líbily, že jsem do něj nikdy nic nekreslil ani nepsal. Tužky jsem do pár měsíců vykreslil, ale nepoužitý blok s obrázky mám stále někde schovaný.“

Vanda – produktová manažerka
Prohrabala jsem zaprášenou krabici hraček a našla domeček Polly pocket, to bylo moje přání k ježíšku, těsně před érou tamagotchi.

Míša – marketingová manažerka
Asi to byl medvěd, velký a plyšový. Měl v sobě super kuličky. To jsem zjistila poté, co jsem mu provedla operaci břicha :-)

Tomáš – editor National Geographic
Asi jsem byl divné dítě, ale nejvíc mě potěšila v šesti letech pod stromečkem aktovka. Z dnešního pohledu byla děsivá – červená, těžká, s příšernými odrazkami. Ale dalo se s ní hrát na kosmonauta (sloužila jako část skafandru), vojáka (brašna na náboje), potápěče (dýchací přístroj), pašeráka (krosna) a desítky dalších rolí.

Zuzka – šéfredaktorka webu Dům a zahrada.cz
Třpytící se sníh, který křupe pod každým krokem, a naše dřevěné sáně domácí výroby, to bylo kouzlo Vánoc mého dětství. Ráno se posnídala vánočka, nazdobil stromek, připravil bramborový salát a pak se vyrazilo k prarodičům popřát krásné Vánoce. Mamka nás naložila na sáňky, dala nám hlídat tašku s tajemným obsahem (co v ní asi bylo :-)) a už se jelo. Návštěva u babičky a dědy se mi vždycky zdála hrozně dlouhá – tak moc jsem se na Ježíška těšila a zároveň se bála, že ho zmeškám :-) Krásných dárků přinesl za ta léta hromady, jen těžko vybrat ten nejkrásnější…, ale ta atmosféra Štědrého dne byla tím nezapomenutelným.

Aleš - grafik
Psal se rok 1988 a já jsem před Vánoci v Karlových Varech u babičky s dědou záhledl při návštěvě Tuzexu obrovskou krabici Matchbox garáže. Výtah na auta, autoservis, benzínová pumpa, myčka, prostě splněný klukovský sen, něco, v co jsem ani omylem nedoufal, že by mi mohl Ježíšek přinést. Ale nakonec se stalo. Sice byla schována až jako poslední kdesi za zavěsem, protože ji tam Ježíšek údajně zapomněl a rodiče mě tedy tenkrát hodně potrápili, ale vzpomínám na ni rád dodnes.

Monika - astistentka
"Dlouho jsem si přála pravého hnědého mončičáka - leč pod stromečkem jsem objevila jen jeho české barevné (v mém případě žluté a modré)
napodobeniny, ale i tak byli dlouho ti nej! Toho pravého jsem od kamarádky dostala až ke svým 30. narozeninám :-), díky Ali. Ale mým asi
nejvytouženějším dárkem byla velká chodicí panenka. Nevím, jak se ji tenkrát povedlo "Ježíškovi" sehnat, ale byly to ty nejkrásnější Vánoce!"

Pavel – projektový manažer
Tahle fotka, ze které tu je udělaný výřez, je první v dlouhé sérii. Jsem na ní spolu s bratranci a fotíme se takhle pravidelně, každý rok na stejném místě – jen na každé jsme trochu starší. O Vánocích si tedy více než dárků cením právě společnosti blízkých lidí, rodiny a kamarádů. Také se snažím pomáhat těm, kteří to nejvíce potřebují.

Lucka – produktová manažerka
Můj nejkrásnější dárek k Vánocům si velmi dobře pamatuji. Dostala jsem pod stromeček kolo Sobi 20. Bylo mi asi 7 let a napsala jsem si o něj Ježíškovi. Předtím jsem žádné kolo neměla, takže to byl pro mě opravdu bombastický dárek. Bylo mé vysněné už dlouho, tedy asi od léta, kdy mi ho půjčoval kamarád na letním bytě na Malé Skále. Pod stromečkem celé zářilo, ať už novotou, tak díky tomu, že bylo celé zlato-stříbrné. Mělo dost vysoká řídítka, takže jsem se s ním musela naučit pořádně jezdit. A samozřejmě jsem neodolala a hned po Štědrém večeru jsem vyrazila na projížďku do ulice, v níž jsme bydleli. Naštěstí nebyl sníh.