Už ve starověku existovala doporučení, jak uměle přerušit těhotenství. Vůbec první písemná zmínka pochází z Chammurapiho zákoníku z roku 2250 př. n. l. Zajímavostí je, že na interrupci nebylo pohlíženo jako na něco zakázaného a ženy nebyly, oproti středověku, nijak trestány. V některých případech byl potrat dokonce doporučován, protože platilo pravidlo, že počet dětí nesmí přestoupit existenční možnosti společnosti.
Pokud se tedy stala "nehoda", mohl se plod vypudit z těla různými metodami. Primárně se používaly byliny s obsahem abortivních látek z čeledi hvězdicovitých, konkrétně mužák prorostlý (Silphium perfoliatum). Mezi další rostliny patří např. pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), polej obecná (Mentha pulegium), ploštičník hroznatý (Actaea racemosa), jilm plavý (Ulmus fulva) nebo papája obecná (Carica papaya). Trochu méně příjemnou metodou bylo zavádění bobtnajících rostlin, kořínků a dřevěných tyčinek do pochvy, (Zdroj: is.muni.cz) kdy však často umířelo nejenom dítě, ale i matka. Vysoká toxicita látek se totiž nedala regulovat.
Ilustrační foto: Až do druhé poloviny 17. století byl dokonce potrat posuzován jako proces s čarodějnicemi.
Od počátku středověku byly potraty zakázány. Odborní lékaři se potratům vyhýbali "jako čert kříži" a věděli proč. Tresty za odhalení nebyly zanedbatelné. Proto je většinou vykonávaly porodní báby, které tzv. andělíčkářství prováděly tajně. Až do doby raného osvícenství ale hrozilo, že je upálí a pacientku zahrabou zaživa, probodnou jí srdce kůlem nebo ji jednoduše kat usekne hlavu. Vše záleželo na soudech daného regionu.
„Umělé přerušení těhotenství bylo rozšířené především u poddaných a u čeledi. Pokud se dítě narodilo, nezřídka nešťastné děvečky přistoupily i k vraždě. K tomuto činu je vedly obavy, že jako svobodné matky zůstanou bez naděje na sňatek a že dítě neuživí,“ cituje Václava Bůžka Kateřina Bobíková (Zdroj: otik.uk.zcu.cz)
Vlivem Aristotelova učení rozvádí Tomáš Akvinský tzv. teorii sukcesivního oduševnění. Ta u mužského plodu vzniká 40. dnem a u ženského 80. dnem po početí. Teorie o vstupu duše do lidského těla sloužila k posuzování případů, kdy se žena pokusila plod z těla "vyhnat".
Kolem roku 1750 se s vývojem medicíny zavedly nové alternativy vyvolání potratu. Přes děložní krček se zaváděly různé předměty, které měly plod vypudit. Objevily se ale nové smrtelné případy, kdy ženy již neumíraly na otravu jedem, ale na infekce. Na následky potratů dokonce umřela více než třetina žen. Toto riziko ale byly ženy ochotné podstoupit, protože nemanželské těhotenství bylo považováno za sexuální delikt a do roku 1781 bylo trestáno až dvěma lety ve vězení nebo nucenými pracemi. „Tyto zločiny svobodných matek byly důsledkem disciplinárních a represivních snah společnosti, která neznala antikoncepci, stigmatizovala nemanželské mateřství a vyvíjela psychický a sociální tlak na chudé, většinou nevzdělané neprovdané ženy z nefavorizovaného prostředí v závislém postavení.“ Píše ve své práci Martina Jirsáková (Zdroj: dk.upce.cz)
V té době se také ženy snažily vrátit menstruaci, a tedy vyvolat potrat, různými bylinkami. K nim patřily ožanka větší, chvojka klášterská, svlačec, routa a dokonce i saturejka. Těhotné také požívaly tučné a těžké pokrmy, hovězí maso, mléko, sýr. Nechaly si pouštět žilou, nebo jim kamarádky skákaly po břichu. Pokud však na tyto praktiky někdo přišel, hříšnice mohly být vypovězené ze země nebo šly do vězení. Až do druhé poloviny 17. století byl dokonce potrat posuzován stejně jako procesy s čarodějnicemi.
Porodní asistentky jsou v módě stále. Rodičky si často chválí jejich osobní přístup.
legalizace potratů přišla až ve 20. století. První zemí bylo sovětské Rusko v roce 1920. V Československu byla interrupce legalizována roku 1950 ze zdravotních důvodů a v případě handicapovaných plodů. O sedm let později byla rozšířena a schvalovala ji komise. Ta posuzovala, zda žena jde na potrat dobrovolně a zda je umělé přerušení těhotenství odůvodněné zdravotními riziky, jako je akutní nebo chronické onemocnění, věk nad 40 let, psychické poruchy, nebo zda žena neotěhotněla při znásilnění či nehrozí rozpad rodiny. (Zdroj: otik.uk.zcu.cz)
