Poprvé mě zmlátil ještě před svatbou!

Milá redakce,

k tomu, že jsem se odhodlala vám napsat, mě donutila až reportáž odvysílaná minulý týden v Televizních novinách. Vyprávěla o ženě, kterou muž brutálně dva roky týral. Jsem totiž v podobné situaci. Sice ne tak hrozné, ale bojím se, že to tak může skončit. Začínám mít také strach o naši dceru. Je to velice živé dítě a i když se mužův vztek zatím obrací jen proti mně, začíná se utrhovat i na ni.

Nejhorší ze všeho je, že jsem byla varována už před svatbou, ale věřila jsem, že jeho „úlet“ byl skutečně výjimečný, jak mě přesvědčoval a přesvědčil. Promiňte, že nebudu uvádět jména, ale bojím se, aby se v příběhu nepoznal. I tento mail píši v anonymitě internetové kavárny, protože mi prohledává i počítač a mobil.

Asi si říkáte, jak jsem mohla být tak blbá, že jsme si vzala takového člověka. Dovolte mi napsat svůj příběh od začátku. Seznámili jsme se, když mi bylo sedmnáct a chodila jsem na gymnázium. On je o sedm let starší. Asi se mi líbilo, že je zkušenější a dospělejší, než mí tehdejší puberťáčtí kamarádi. Jelikož jsem žila jen s matkou a třemi sourozenci v malém bytě, kde jsme jeden přes druhého klopýtali, hned po maturitě jsem se přestěhovala k němu. Všichni mě přemlouvali, ať jdu na vysokou školu, protože mám vynikající výsledky a mohla bych dostat i stipendium pro sociálně slabé studenty. Jenže já chtěla vypadnout z domova, být soběstačná a on si taky nepřál, abych šla studovat. Že bych mu určitě utekla z nějakým studentem. Hrozně žárlil a já to považovala za znak toho, jak moc mě miluje. Teď vím, že jde jen o neuvěřitelné sobectví a touhu ovládat mě.

K osudné události došlo asi rok po tom, co jsme spolu bydleli. Byli jsme s partou přátel na výletě a já si hodně povídala s jedním kamarádem. Asi víc než snesl. Když jsme se večer vrátili, dal mi pěstí, až jsem upadla, pak mě ještě kopl do břicha. Bylo to hrozné. Nemohla jsem vstát, nemohla jsem dýchat. Sebral se a odešel. Ráno byl jak vyměněný. Přinesl mi snídani do postele i s velikou kyticí. Brečel a prosil za odpuštění. Že nemohl vidět mluvit s jiným mužem. Zapřísahal mě, abych mu odpustila, že už to neudělá, vždyť vím, že není žádný násilník. Celý víkend mě držel v posteli a staral se o mě jak o malé dítě. V neděli udělal nádhernou večeři a požádal mě o ruku. Dal by drahý prsten s diamantem. Samozřejmě jsem váhala a prosila ho o čas na rozmyšlenou. Nakonec jsem půl roce, kdy se choval jako ten nejtolerantnější člověk na světě, kývla.

Po svatbě do mě začal hučet, abych přestala brát antikoncepci, že by chtěl miminko. Já měla hezkou práci v cestovní kanceláři a tak jsem chtěla ještě pár let počkat. Tak mi vyměnil antikoncepci za něco jiného a já přišla do jiného stavu. To, že mi vyměnil prášky, jsem se dozvěděla až mnohem později.

Celou tu dobu byl pozorný a milý a při porodu se chovat jako nejšťastnější chlap pod sluncem. To ale trvalo jen krátce. V noci malá hodně brečela a on se moc nevyspal. Začal na mě křičet, že je to moje vina, že jsem špatná matka, když neumím uklidnit dítě. Jak má v práci fungovat , když se nevyspí. Pak došlo na první facky. Začal mě postupně odřezávat od mých přátel a využíval k tomu malou, nedával mi peníze, jen na jídlo, a vše jsem musela do haléře vyúčtovat. Když jsem chtěla padesát korun týdně na aerobik, vysmál se mi, že se nebudu kurvit s žádným cvičitelem. Od facek přešel k pěstem a kopání.

Nevím, co mám dělat. Chtěla bych utéct, ale nevím jak a nemám kam. Vyhrožuje mi, když uteču, tak mě zmrzačí a dceru zabije. Nemám peníze ani přátele, o kterých by nevěděl. Moje rodina ho miluje. O mé situaci nikdo neví a nikdo by tomu nevěřil, protože na veřejnosti se prezentuje jako skvělý manžel a otec. Navíc mě bije tak, aby to nebylo vidět. Zlomená žebra a ruku svedl na mou nešikovnost.

Už jsem odhodlaná odejít, protože se děsím dne, kdy uhodí dceru. Poraďte mi, na koho se obrátit. Jako to udělat, když nemám ani na noc v hotelu, ani na jídlo? Kam se můžu schovat?

Děkuji vám za možnost se svěřit a za radu. Ještě jednou se omlouvám, že se nepodepíši, ale moc se bojím.

Vaše čtenářka