Letos v květnu oslaví čtyřicítku a zatímco většina hollywoodských hereček tohle období považuje za nejkritičtější bod své kariéry, pro Cate Blanchett jde zřejmě o nejplodnější období v životě. Jenže Cate Blanchett má do toho, co si obvykle představujeme pod pojmem hollywoodská herečka, hodně daleko. Libuje si v riskantních rolích, v rolích, na nichž by méně silná osobnost pohořela. V trilogii Pán prstenů si zahrála elfskou královnu Galadriel, bravurně ztvárnila titulní roli v dvoudílném dramatu Královna Alžběta, v životopisném filmu o Bobu Dylanovi Nejsem doma se objevila coby jedna z šesti představitelů legendárního písničkáře. „Role, které nakonec vezmu, jsou většinou ty, o kterých jsem si po prvním přečtení řekla: Tak tohle nepůjde. To by mě nikdy nenapadlo. To je šílené. Nemám potuchy, jak by to šlo zahrát," říká.
Nejnověji takovou roli našla v dramatu Podivný případ Benjamina Buttona. Brad Pitt si v něm zahrál muže, který žije pozpátku: narodí se jako stařec a postupně mládne. Cate ztělesnila jeho životní lásku; jejich cesty se osudově protnou, ale čas, který každému z nich běží opačným směrem, je postupně zase rozdělí. „Ten film je o smrti, a to je na něm právě to skvělé," říká Cate Blanchett. „Zvykli jsme si oslavovat všechno, co souvisí s přiváděním dětí na tento svět, ale o smrti se nemluví. Všechno, co souvisí se smrtí, je pokládáno za morbidní a antisociální. Děsíme se stáří, děsíme se smrti. A v tomhle filmu je smrt něco jako osvobození. Doufám, že je to okamžik katarze."
Vrásky? Negumovat!
Cate Blanchett snad nikdy nehrála v žádné romantické komedii ani v aknčím filmu. Důsledně se vyhýbá klasickým hollywoodským škatulkám, a tak má velkou šanci, že ji na plátně budeme vídat dávno poté, co mnohé její kolegyně, pyšnící se dnes deseti- či patnáctimilionovými honoráři, zmizí za obzorem. „Myslím, že právě charakterní herectví – narozdíl od herectví hvězdného – je recept na hereckou dlouhověkost,“ říká Cate Blanchett.
Stárnutí zatím neřeší; její krása je ostatně natolik nadpozemská a nadčasová, že běžné parametry se na ni příliš nevztahují. „Můj muž říká, že kdybych šla na nějakou plastiku, rozvede se se mnou. Když se vám narodí děti, na vašem těle se to podepíše, je to součást jeho historie. Mně se ta historie líbí, myslím, že člověk by se neměl snažit ji vygumovat. A myslím si, že lidi po plastických operacích nevypadají líp, vypadají jenom jinak. Ostatně, pokud je podstupují ze strachu ze stárnutí, ten strach se na nich stejně časem nějak projeví," uvažuje Cate.
Plánuje si dokonce, že v pozdějším věku jí právě její budoucí vrásky zajistí neustávající přísun zajímavých rolí: „Vzpomínám si na herečku Rosemary Harris, která mi říkala, že po šedesátce byla úplně zavalena prací. Byla totiž jednou z mála hereček, které neměly žádnou plastiku a opravdu vypadaly na svůj věk. Takové se dnes v Hollywoodu skoro nevyskytují.“
Další neodolatelná nabídka
Momentálně je ovšem pro ni nejdůležitější věcí na světě její rodina: manžel Andrew Upton a tři synové, z nichž nejmladší Iggy přišel na svět loni v dubnu. „Je to základní pilíř jejího života," říká o Andrewovi její kamarádka Jeanine Lobel. „Má s ním nesmírně hluboký vztah. Je pro ni vším: manželem, milencem, obchodním partnerem i otcem."
Možná, že scenárista Andrew Upton v jejím životě svým způsobem zaplnil prázdné místo, které vzniklo v jejích deseti letech. Cateina otce tehdy zcela neočekávaně skolil infarkt. „Ten den, co táta umřel, jsem hrála na klavír, on šel někam ven a za oknem mi zamával na rozloučenou. V tu chvíli jsem ho viděla naposled. Pak umřel,“ vzpomíná. „Potom jsem si dlouho myslela, že pokaždé, když jdu ven z domu, musím všechny políbit na rozloučenou. Byla jsem tím úplně posedlá, třebas jsem šla jenom přes ulici pro mlíko. A když jsem doma něco zapomněla a musela jsem se vrátit, celý rituál jsem absolvovala ještě jednou.“
Kromě toho, že společně vychovávají tři syny, rozjela Cate s Andrewem ještě jeden, téměř stejně náročný společný projekt: na tři roky přijali funkci kreativních ředitelů australské Sydney Theater Company. Cate ovšem paralelně zvládá ještě svou kariéru jedné z nejžádanějších hereček světa. „Protože můj obličej lidi poznávají častěji než jeho, někteří se na to dívají tak, jako by moje práce byla důležitější. Ale to jsou jen řeči. Oba si navzájem hluboce vážíme toho, co dělá ten druhý," říká Cate.
Do budoucna si ovšem přece jen plánuje mírné zvolnění pracovního tempa: "Myslím, že bych chtěla zkusit zahradničit. Nebo v mém případě spíš zabíjet rostliny," přemítá. A potom? „Pak si počkám na další nabídku, které nedokážu odolat."