Prodělali jste úraz hlavy? Trápí vás nevysvětlitelné obavy a úzkosti? Pokud se s těmito problémy obrátíte na psychotroniky a léčitele, mnoho z nich vás pošle právě do Panenského Týnce, konkrétně do prostor nikdy nedostavěné katedrály.

Celá zázračná „procedura“ je podle očitých svědků velmi prostá. Stačí usednout pokud možno do středu stavby a nechat myšlenky volně plynout. Můžete také zkusit meditovat, ale není to nutné.

„Sotva jsem ušel několik kroků, pocítil jsem v dlaních proud energie, který rychle narůstal úměrně s tím, čím více jsem se blížil centrálnímu místu katedrály. Stejný pocit měla také žena,“ říká o své první návštěvě Panenského Týnce pan Ladislav z Jirkova.

„Po chvíli mi rukama projel doslova gejzír síly tryskající odkudsi z nitra Země. Několik okamžiků jsem stál jako zkamenělý, neschopný pohnout se. Asi po pěti minutách se brnění v obou zápěstích stalo téměř nesnesitelným. Poodešel jsem kousek dál směrem k bráně. Intenzita energie výrazně poklesla, i když jsem ji stále ještě vnímal.“

Nadčasové poselství gotiky

Gotická architektura představuje podle některých vědců sama o sobě výjimečný fenomén, a to díky svým podivuhodným účinkům na mysl a duši člověka. Zajímavé informace vztahující se k této problematice lze nalézt například v knize Iva Wiesnera Poutníci do země andělů. Pozornost je věnována především lomenému oblouku: údajně funguje jako energetický zářič.

Celý chrám je pak jakýsi kondenzátor pozitivní energie. Základ konstrukce tvoří soustředěný energetický paprsek procházející obvykle středem chrámu, kde je zároveň oblíbené místo modliteb a rozjímání. Většina božích stánků je také postavena v oblasti silného zdroje pozitivní zemské energie. V jejich blízkosti najdeme často studánku s léčivou vodou.

Na výrazně pozitivní atmosféru těchto míst poukazují i poznatky moderní kvantové mechaniky, která jejich princip přirovnává ke konstrukcím slavných buddhistických klášterů, megalitickému Stonehenge nebo Velké pyramidě v Gíze.

Ruiny gotického chrámu v Panenském Týnci vábí další a další lidi. A většinou se tam vracejí; stejně jako pan Ladislav. „Byli jsme tu už třikrát. Naposledy, když jsme jeli z návštěvy od příbuzných. Byl večer a cítili jsme se unavení. Přesto jsme se rozhodli na pár minut se zde zastavit,“ líčí. A dobře prý udělali.

„Byl krásný vlahý večer,slunce zapadalo a chrám byl téměř nadpozemsky krásný. Po chvíli jsme v rukou pocítili známý stále sílící proud energie. Zůstali jsme asi deset minut. Poté jsme se vydali zpátky, osvěžení a plní nádherného klidu, který lze jen stěží popsat slovy,“ vypráví.