To je terno!

Dnes už vím, že jsem si vzala hňupa, co nemá úctu vůbec k ničemu. Ale před třiceti lety jsem se dmula pýchou, když mému kouzlu neodolal místní podnikatelský synek. Viděla jsem se, jak se topím ve zlaťácích, jezdím na dovolené, o kterých mí vrsteníci jen sní, nebudu se muset lopotit v práci a při nákupech obejdu jen ty nejlepší butiky. I rodiče byli z mého výběru nadšení. "Přidáš se na stranu vesnické honorace, to se ti povedlo!"

Zlatá klícka

Opulentní svatba trvala tři dny, přijeli příbuzní z celé republiky, místní papaláši i podnikatelé. Uzavíral se kolem mě nový společenský kruh, ve kterém jsem se musela naučit velice rychle chodit. I přes růžové brýle jsem viděla ohromné rozdíly mezi prostředím, ze kterého pocházím a kam dobrovolně vstupuji. Jedinou životní hodnotou byl úspěch, postavení a hlavně peníze. Kdo neměl nadité bankovní konto, jako by nebyl. Na bohatství jsem si zvykla hodně rychle. Přestaly mi stačit svetry se sekáče a dovolené v jihočeském kempu. Vyměnila jsem arzenál upřímných kamarádek za skupinku dámiček a nadobro za sebou zavřela vrátka zlaté klece.

Pro děti všechno!

Po dvou letech se narodila první dcera, o tři roky později druhá. Nemohla jsem být šťastnější. Dokud se rodinné bohatství dělilo jenom mezi mě a Luďka, váhala jsem. Ve chvíli, kdy jsem mohla dopřát pohádkový život i svým princeznám, zapomněla jsem na všechny pochybnosti. První dovolené jsme strávili jako rodina na pláži, později mě posílal manžel s dětmi sám. "Rád vám zaplatím dámskou jízdu!" Začal se vyhýbat školním akcím, neagažoval se při výběru dalšího studia, nezajímal se o jejich osobní život ani sportovní úspěchy, nebyl ochotný s nimi trávit čas, natož je vzít k lékaři. Stejně odmítavě se k holkám stavělo celé jeho příbuzenstvo. Cítila jsem na úrovni rodinných vztahů nepříjemné pnutí, ale nemohla jsem odhalit jeho zdroj.

Konec povinností

Odpovědi se mi dostalo na Verunčiných promocích. Zatímco já jsem zadržovala pláč, Luděk jí stroze pogratuloval a předal obálku. Nechápala jsem, proč jí dává peníze tímto staromódním způsobem, ale hra na efekt byla vždycky jeho parketa. Místo balíčku bankovek byl uvnitř výmluvný dopis. Zuřila jsem a chtěla vysvětlení. "Roky jsem respektoval, že jsi mi nedala syna. Tak je to totiž v naší rodině zvykem. Dívky vnímáme jen jako příživnice. Můžeš být ráda, že jsem to dotování neutnul mnohem dřív, jak mě rodina nabádala. Postavil jsem se k tomu čelem a ještě jí dal do života slušnou výslužku. Nemám výčitky. Nemusíš se bát, Radana dostane to samé."

Mám odejít? Nebo s ním dál hrát divadlo? Proč se najednou vzpouzet, když jsem roky sklápěla hlavu a dívala se stranou?